Tak tedy dnes v Liteře...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2007
počet stran: (2 listy)
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
tisk z počítače
-
Dobrý večer !
Tak tedy dnes v Liteře druhá samostatná část dvojvýstavy Horák – Materna. Po včerejší výstavě obrazů Jaroslava Horáka v Tomášské teď v Liteře výstava Vladimíra Materny – „Chmury na papíře“. Jsem opravdu moc rád a myslím, že můžu mluvit za všechny zde přítomné, že je tady Máťa s námi, bez něho by to dneska prostě nebylo ono. Včera večer jsme ho postrádali a mysleli na něho. Ale byl tam přítomen svojí chmurou na papíře. Pro ty, kteří nebyli včera v Galerii Navrátil jen krátce zmíním, že tyto dvě vzájemně propojené výstavy jsou koncipovány jako výtvarné setkání celoživotních kamarádů, kdy každý z nich má jednu svoji věc na výstavě toho druhého. Proto dnes mezi Maternovými papíry visí „Bivak“, akryl na plátně Jaroslava Horáka z roku 1995.
Vladimír Materna se narodil v roce 1935 v Praze. Na pražském Žižkově první klukovské setkání s Jaroslavem Horákem. Společně navštěvují hodiny výtvarné výchovy u Františka Říhy, žáka prof. Salcmana. Další výtvarné vzdělání je neoficiální a příležitostné, např. večerní kurzy kreslení na VŠUP. V 60-tých letech člen výtvarné skupiny Parabola. V 80-tých letech se věnuje výhradně fotografování a poezii, poezii pak dodnes. Soustavně opět maluje a kreslí od 90-tých let. Celoživotní tramp. Žije, píše, maluje a kreslí v Praze.
Maternova výstava papírových chmur zde v karlínské galerii Litera je již jeho pátým samostatným představením se u Míly Navrátila. Jeho práce na papíře byly již k vidění na jeho první výstavě „Z prachu a barev“ taky zde v Liteře, v roce 2000. Osm kreseb pak měl na zatím své poslední malířské výstavě „Senilolita“ v roce 2005 v Tomášské. V loňském roce jsme taky zde mohli poznat Maternu jako fotografa. Dnes tedy první čistokrevná a obsáhlá výstava jeho papírových prací. V 52 rámech nás seznamuje se svými chmurami. Tahle výstava se v hlavách připravovala dlouho, strašně jsem si přál představit celou výstavou Maternu jako osobitého kreslíře, bytostného „papíráka“. S vystavením svých obrazů neměl takový problém, ale papíry, nebo chcete-li práce na papíře, práce kreslené i malované, jsou pro Maternu něco víc. Víc ve smyslu osobním. Jsou to jeho citlivá sdělení o stavu mysli, sdělení, která ale obecně nejsou určena pro nikoho jiného. Kreslení je pro něho tak výsostně intimní záležitost, že není pro něho snadné tyto věci byť jen ukázat, natož vystavit v takovémto souboru. Vím, jak komplikovaný pak byl výběr samotných prací na výstavu. Soubor několika set prací se postupně umenšoval, až jich zbylo asi 150. Pak už to ale začal být větší a větší problém. Nakonec se bolestně vyselektovalo asi 80 prací, které se do poslední chvíle autorem ještě obměňovaly a doplňovaly. Materna má pocit a to platí jak u kreseb, tak u obrazů, že když už něco vystavit, tak jedině věci nové, nebo ještě lépe úplně poslední. Takže soubor neustále aktualizoval v čase, vyřazoval věci starší a nahrazoval je novějšími. Až se sám dostal do bludného kruhu a někdy byla podřízenost tomuto záměru až k neprospěchu věci. Takže jsem nakonec musel desky s celým souborem raději odnést z ateliéru dlouho před výstavou, protože jinak by tady dnes mohla taky viset výstava úplně jiná. Už se nedozvíme, jestli lepší nebo horší?! Jak je autor ostýchavý, neprůbojný až plachý, tak svoji přítomnost na instalaci zde v galerii si prosadil nekompromisně. A do poslední chvíle pak tady ještě vstupoval do množiny, kterou můžete vidět. Ač někdy už vysilující, nakonec to bylo určitě ku prospěchu věci. Když pak celá výstava byla nainstalovaná, měli jsme z toho všichni tři opravdu jen ten nejlepší dojem a velkou satisfakcí pak byl pohled na usmívajícího se a očividně spokojeného Maternu. Samozřejmě sebelepší instalace nezvedne výtvarnou hodnotu vystavených prací, ale platí opak, že špatná instalace může kvalitu hodně snížit. Tady si trochu sebevědomě myslím, že se to sešlo v tom správném poměru a že jim to vzájemně sluší, tedy kresbám – chmurám i galerii.
Část kreseb je z 90-tých let, ale naprostá většina je z let 10-tých tohoto tisíciletí. U Materny se v případě prací na papíře jedná o kategorii, která je s obrazy minimálně srovnatelná, někdy je dokonce svou naléhavostí a silou své výpovědi předčí. Můj otec si celý život myslí, že je Materna lepší kreslíř než malíř a více uznává jeho věci papírové.
Materna maluje jen občas, i když na malování myslí neustále, ale kreslí skoro každý den, v dobré i špatné náladě. Prostě je to už životní nutnost, dostat ze sebe své chmury ven, u něho pak vždy na papír, buď kresbou, malbou, nebo psaním své tak osobité, neveselé až nestravitelné poezie.
Chmury na papíře jsou ryzí exprese, v tom nejlepším slova smyslu. Stane se mu, že na základě obrazu si pak dodatečně udělá verzi na papíře, obráceně to funguje jen výjimečně, i když by to kolikrát sám chtěl a i se o to pokouší. Ale jen málokdy vznikne z kresby obraz.
Materna je stejně jako Horák svéráz, originál se vším všudy, s klady i zápory. Lidskou společnost nevyhledával nikdy, o druhu Homo sapiens si myslí jen to nejhorší, i to mají ostatně společné s Horákem. Naopak, ještě více se uzavírá do sebe, stále méně rád komunikuje, když to jen jde, utíká do svých milovaných lesů, absolvuje své hledačské výpravy po hřbitovech, nebo se před vším uzavírá do ateliéru.
Papírové záznamy jsou pro něho formou vypořádání se po svém s každodenními hrůzami reálného a pro něho stále méně pochopitelného života i s fantaziemi a bolestmi svého vlastního, nepřístupného a nejednoduchého světa. Je to člověk velice citlivý, pokorný a hodný, ale i nepraktický, vznětlivý, paličatý. Opravdu zvláštní. A takové je i jeho výtvarné sdělení, dnes na papíře. Velice citlivé, osobní, někdy ale drsné až brutální, nehezky krásné.
Výtvarné podoby Maternova snění, cítění, vidění a hlavně pak trápení – to vše nabízí výstava v galerii Litera. Materna nás s ostychem pozval do svého hlubokého nitra a možná trochu očekává, že nám prostřednictvím svých papírů předá některé své chmury, protože jak všichni dobře víme, sdělená bolest je bolest poloviční.
A na závěr, když už jsem se zmínil o Maternově poezii, jeden jeho text.
CHMURA
Povídavosti místní
rozhodně bludné
posvátně dojiti
Vyvoleně masité
zboku šlahoun
pohodného žíly
Dáseň protisuchá
pysky a potvora
srdečně pošustot
Podivuhodně svůj má
pádostroj a zatvrzele
kanimůra poustevnice
Máťo, drž se!
Děkuji Vám za pozornost!
Martin Horák