Kulturní obec, Kniha roku a „nezávislé“ Lidové noviny

podnázev: revolverrevue.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: bubinekrevolveru.cz
rok vydání: 2015/01/02
jazyk: český

web: http://www.revolverrevue.cz/adam-drda-kulturni-obec-kniha-roku-a-nezavisle-lidove-noviny

poznámka:
-
V zatím poslední anketě Lidových novin Kniha roku hlasovalo (dle listu) „přes 200 spisovatelů, překladatelů, editorů, literárních kritiků, humanitních i přírodních vědců a jiných osobností literárního a veřejného života“. Ředitel redakce LN Veselin Vačkov k tomu řekl: „Chápu to jako uznání pro anketu, přílohu Orientace a Lidové noviny.“ To je docela výstižné – a je to taky východisko následující poznámky.
Lidové noviny si žádné uznání nezaslouží. List se deklaruje jako nezávislý, má to ještě pořád vepsané v hlavičce, a přitom je jeho vlastníkem Andrej Babiš – ministr financí, populistický politik a současně velkopodnikatel, šéf (nebo spíš majitel a ředitel) „bezideového“ vládního hnutí ANO, předlistopadový režimní kariérista, politik v největším střetu zájmů, jaký tu nastal od roku 1989 atd. atp. Když Lidové noviny (a spolu s nimi i MF Dnes a další média) koupil, mělo být každému soudnému člověku okamžitě jasné, že tím skončila jejich svobodná – neboli nezávislá – éra. Nedá se to okecat, je to principiální záležitost: vlastnictví podobného druhu je zkrátka s novinářskou svobodou neslučitelné.
Smysl svobodných (nezávislých, nestranických) novin v demokratické společnosti je natolik zřejmý, že jednomu připadá až trapné jej definovat: jsou tu proto, aby systematicky a bez politického dozoru sledovaly a analyzovaly veřejné dění, umožňovaly kritickou diskusi, vytvářely protiváhu politickému provozu, aby pravdivě informovaly, aby své čtenáře-občany varovaly před aktuálními i rodícími se hrozbami, kultivovaly jejich politické smýšlení a myšlení o veřejných věcech, a tím kultivovaly i politiku a veřejný život jako takové; svobodné noviny mají být korektivem populismu. Mohou snad takovou roli plnit listy, jejichž šéfredaktoři se zodpovídají Babišovi? K tomu, aby člověk nazřel, jak je taková otázka směšná, stačí například porovnat, jak kriticky psaly LN o někdejších premiérech a stranických šéfech Paroubkovi nebo Nečasovi a jak umírněně, až žoviálně připomínkují svého majitele (přičemž je občas připuštěn ke slovu i hrubší externista, aby to nevypadalo tak strašně blbě a „vyvážily se“ občasné nehorázné obludnosti jako kupříkladu oslavný článek jednoho předlistopadového spolupracovníka StB: http://echo24.cz/a/wGH9J/takhle-se-preje-majiteli-k-narozeninam-oslava-babise-v-ln). Kdyby se nynější LN a MF Dnes prohlásily za partajní deníky hnutí ANO, bylo by to svým způsobem poctivé. Jestliže se tváří jako „nezávislé“, je to dětinský pokus o podvod a taky zkouška naivity, inteligence či odolnosti jejich čtenářů.
Když na Slovensku nedávno kupovala list SME společnost Penta, zkompromitovaná politickou korupcí, redakce se otevřeně bránila a několik desítek zaměstnanců dalo na protest výpověď. Nebyla to hysterie: jasně pojmenovali zásadní společenskou potíž, zachovali se zodpovědně vůči čtenářům, dali najevo, že nepovažují žurnalistiku jenom za způsob obživy, ostatně mnozí z nich tím taky přišli o práci. Co se stalo v Čechách za obdobné, respektive ještě horší situace? LN a MF Dnes opustilo jen pár lidí, a to až na výjimky potichu, bez komentářů, bez vysvětlování, jako by nebylo záhodno věc „rozmazávat“. Ti, kdo v babišmédiích zůstali, se nezmohli na žádný krok, který by naznačoval, že svou profesi berou aspoň trochu vážně – nanejvýš skuhrají na sociálních sítích anebo volí „osvědčenou“, cynickou strategii typu: „jsem nad věcí, snažím se dělat dobře svou práci, a komu se to nelíbí, je otrava a/nebo pitomec“. Patří bohužel k desítkám nebo už snad stovkám veřejně činných lidí, které český oligarcha prostě uplatil.
Babišova média tedy dnes „imitují nezávislost“. Navíc se tomuto pokrytectví dostává jakéhosi mlčenlivého souhlasu v ostatních velkých mediálních redakcích. Skoro všichni se tváří, jako by se nic nedělo a nezměnilo, obrovský problém byl s jakousi spontánní důsledností zameten pod koberec. Proč, tomu upřímně nerozumím. Nejspíš tu máme co do činění s profesní solidaritou zhruba toho typu, jakou známe z detektivek: projevuje se v policejním sboru ve chvíli, kdy pár jeho členů někoho zadrženého umlátí a ostatní následně kolegiálně drží basu. Svou roli jistě hraje i tradiční místní obava pohněvat si někoho, kdo by nám někdy mohl být užitečný nebo kdo by se nám mohl třeba mstít. V malé zemi, jako je Česká republika, představuje přitom faktická likvidace dvou liberálních listů zcela zásadní problém. Ať už jsme si o jejich kvalitě mysleli cokoli, ještě nedávno představovaly významný prostor pro veřejnou debatu, která zasahovala statisíce čtenářů – internetové projekty tento výpadek zatím nedovedou nahradit. Pokud se Zdeněk Bakala rozhodne prodat vydavatelství Economia – mj. Hospodářské noviny a Respekt –, je docela dobře možné, že z dosavadní „liberální žurnalistiky“ nezůstanou ani ty dnešní zbytky (ne že by Bakala nebyl jako majitel problematický, ale s korporací ANO-Agrofert se to přece jen nedá srovnávat).
A teď zpět k anketě LN. Žil jsem v naději, že když už selhávají zaměstnanci Babišových masmédií, budou mít větší rozum a odpovědnost „spisovatelé, překladatelé, editoři, literární kritici, humanitní i přírodní vědci a jiné osobnosti literárního a veřejného života“. Že si ti oslovení intelektuálové a představitelé „elity národa“ závažnost situace uvědomí a na anketní otázku LN odpoví například: „Děkuji, ale nemám zájem se Knihy roku účastnit, nesouhlasím s tím, jak LN vypadají, a nelíbí se mi jejich politická závislost.“ Anebo: „Odpovídám, ale žádám Vás, aby moje odpověď vyšla pouze s doplňující větou, v níž upozorňuji na problém týkající se Vašeho listu.“ Nic takového se ovšem nestalo: místo toho se sešlo „přes 200“ odpovědí a navíc si čtenář různých webů mohl prohlédnout fotografie z večírku k oslavě ankety v Mlýnské kavárně, na nichž jsou zvěčněni dokonce i ti, kdo Babiše jinak (a jinde) kritizují. Kdyby byl Andrej Babiš na tu trachtaci dorazil, mohla to být aspoň legrace a společný snímeček. Tak třeba příště.
Dodatek: Napsal jsem před pár týdny mnohem stručnější glosu v podobném duchu na Facebook. Řada reakcí mě vcelku nepřekvapivě pasovala do role fanatika a z některých byla cítit předstíraná „svatá prostota“ potrefených: Kniha roku je významná kulturní, nikoli politická akce, a nemá tedy smysl ji bojkotovat; nemusíte tu politiku tahat do všeho; chcete snad říct, že když jsem odpověděl nebo se podílel na přípravě ankety, jsem nějaký kolaborant? Atd. atp. Všechno jsou to hloupé argumenty a mimo jiné nápadně připomínají alibistickou rétoriku, důvěrně známou z časů normalizace. Nezbývá tedy než opět připomenout samozřejmé věci. Umění je sice na politice nezávislé, ale kulturní provoz a intelektuální činnost nikoli; umělec může jistě ignorovat politiku v tvorbě, ale to ho nikterak nezbavuje občanského vztahu k okolnímu světu. A vůbec: když chce být někdo „osobností veřejného života“, má se podle toho chovat. Normalizační poměry mi ale naštěstí připomněl i fakt, že ne všichni reagovali stejně – jak jsem se později dozvěděl, přinejmenším dva oslovení nabídku účasti v anketě nebo na večírku v kavárně ignorovali, další redakci LN odepsal, že po změně vlastníka nemá o účast na Knize roku zájem. Rozhodli se k tomu nezávisle na sobě. Alespoň tedy někdo.