Víc než hranice a čas

podnázev: Skončila výstava souborného díla Mikuláše Medka

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Právo lidu
rok vydání: 1990
ročník: 93
číslo: 30
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 6
jazyk: český

poznámka:
-
Těžko říct, jestli bývalý režim hodlal vymazat z paměti jméno malíře Mikuláše Medka spíše pro jeho kádrový profil (otec Rudif Medek byl plukovníkem ruských legií a později známým spisovatelem; hlas Mikulášova bratra Ivana není jisté neznámý žádnému posluchači Hlasu Ameriky), či pro jeho surrealismus a později groteskní depresívnost, která z jeho obrazů plyne.
Když jsme o souborné výstavě Mikuláše Medka psali v Právu lidu při příležitosti jejího otevření v Brně, vyskytla se obava, zda je předčasně zemřelý malíř ještě dostatečně známý veřejnosti a zda bude o jeho tvorbu vůbec zájem. 12. srpna skončila výstava v Praze v galérii v Městské knihovně a pozornosti se těšila až do samého konce naprosto mimořádné; potěšující je, že nemálo návštěvníků tvořili cizinci (až do úplného závěru byly k mání navíc katalogy, což rozhodně u nás není běžné).
Kdo prošel Medkovu výstavu a znal český kulturně historický kontext posledních čtyřiceti let, nemohl se divit, že Medek ležel nejrůznějším „estetiktrégrům“ socrealismu solidně v žaludku. Nějak se špatně se svým surrealismem a později s čím dál více dominující abstrakcí vměstnával do předem daných škatulek. To muselo hlavy pomazané mrzet tím víc, pokud znali Medkovu dokonale „realistickou“ figurální tvorbu z období studia na vysoké škole, která byla na výstavě rovněž zastoupena.
„2 + 2 = 5“ — silný surrealistický obraz, který může sloužit jako doklad, jak výrazná osobnost Medek byl už ve svých devatenácti letech, tedy v roce 1945. Muž uprostřed moře, mající na ústech busolu, je volně prokomponován se starou kostí. Kolik souvislostí můžeme do tohoto spojení vnést! Do značné míry se právě ve zmíněném spojení odrážela nejenom atmosféra doby vzniku, ale i doby, která měla za tři roky přijít. Drž směr nebo zemřeš!
„Horké jídlo“ — žena jí maso. Zdánlivě banalita, ovšem v Medkově podání se zde vypovídá o něčem zásadnějším, O životě a smrti. Křehká, něžná žena, aby přežila, potřebuje smrt. Je jedno, jestli zvířete či něčeho jiného. Bytost požírá bytost.
Největším útokem na imaginaci vnímatele jsou Medkovy obrazy, zastupující tvorbu šedesátých let. To, co dřív tento strhující tvůrce sděloval neobvykle prokombinovanými realitami, k tomu mu najednou stačí téměř skvrna, v souvislosti s náznakem čehosi vzdáleně konkrétního.
„Modrá věž“ — spirálovitá konstrukce v čemsi nedefinovatelném. V čemsi nedefinovatelném, odkud není úniku (jsem si vědom, že slova nemohou postihnout kompozici, jde mi však alespoň o vystižení atmosféry).
„Příliš mnoho alkoholu“ — modrá ryba s pronikavým, vše prostupujícím okem, nebo tunel, který nemá konec. Nevím. Zítra by mi možná obraz asocioval zcela něco jiného.
Za pozornost stály i Medkovy koláže, jako například ta, kde vedle barvotiskového sladkobolného obrázku roztomilé dívenky jsou položeny reálné ženské vlasy. Není to snad dokonalá výpověď o tom, že život je něco jiného, než se nám od malička sugeruje? Třeba ne. Vymyslete si vlastní výklad. Surrealismus tohle všechno dovoluje.
Škoda tedy, že se Medkova výstava neproměnila ve stálou expozici. Už jenom proto, že ve výtvarném umění nemáme příliš mnoho tvůrců, kteří by s tak bezprostřední samozřejmostí překračovali hranice států a čas.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Víc než hranice a čas

osoba   narození   poznámka
Nezval Martin   12. 1. 1960    

Víc než hranice a čas

osoba   narození   poznámka
Medek Mikuláš   3. 11. 1926    

Víc než hranice a čas

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1990/06/14 - 1990/08/05   Mikuláš Medek: Souborné malířské dílo, Městská knihovna Praha, Praha

Víc než hranice a čas

obraz
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1956   Velké jídlo, s. doplnit stranu

Víc než hranice a čas

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 122375, výstřižek