Hulvátství

podnázev: revolverrevue.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: bubinekrevolveru.cz
rok vydání: 2014/09/08
jazyk: český

web: http://www.revolverrevue.cz/petr-kral-hulvatstvi

poznámka:
-
Nekrolog Bohumily Grögerové od Jiřího Peňáse (uveřejněný na webu Lidových novin) je hulvátství, které nemá hned tak obdoby: „Josef Hiršal byl [ve] dvojici tím autorským elementem, byl básník a v jistém smyslu geniální pře-básník... Grögerové připadlo místo spíše intelektuálního druha, jazykově vybavené překladatelky... Její vlastní literární snaha byla dostatečně naplňována symbiózou s velkým Hiršalem po boku.“ I kdyby si to Peňás opravdu myslel, publikovat něco takového ještě dřív, než byla spisovatelka pohřbena, znamená nehorázné pohrdání základními lidskými ohledy. Kritik si ale to, co napsal, těžko myslet může; svůj soud nemá čím podložit, Grögerovou zřejmě ani nečetl, nejspíš jen tlumočí bůhvíkde zaslechnutý drb.
O vztazích – a plodném napětí – mezi literárními přístupy paní Grögerové a Josefa Hiršala lze jistě leccos říci, nejsou jednoduché a bylo by záslužné je kriticky rozebrat. Stačí přitom číst knihu jako Trojcestí, aby bylo zřejmé, že za to, čím je strhující, vděčí oběma autorům a jejich trvalému dialogu. Právě tak stačí nahlédnout třeba do Branky z pantů, abychom změřili vnitřní intenzitu, s níž Grögerová psala své samostatné texty: „Už třetí noc běžím plavnými skoky kolem královské zahrady, kolem letohrádku Belveder, běžím mezi kolejnicemi tramvaje, dlažba mi prchá pod chodidly, nade mnou zelená klenba kaštanů, zpomaluji, zleva parčík u Písecké brány, zprava Zeyerovy sady, už jen kráčím, přede mnou se otvírá trojúhelník křižovatky před Bílkovou vilou, už jen dva kroky, už jen poslední krok, dlažba mne přitahuje, sílící tíha a potřeba vrůst; a pak blízko kolejnic, v dráze automobilů, to místo znám jen já, tam zapouštím kořeny pod čtyři dlažební kostky, to místo znám jen já; ve středu trojúhelníku ulice ke Špejcharu, aleje u Mariánských hradeb a Chotkovy silnice, který se nade mnou uzavřel, konečně vrostu a už se nebudu hýbat.“
Jiří Peňás, třebaže vede kulturní hlídku Lidových novin, však zjevně moc nečte; nečetl, obávám se, dokonce ani knihy, jimiž se jakž takž prokousal. To, co o Grögerové napsal, tak není jen výraz neomalenosti, ale i projev zarážející nekompetence.

Hulvátství

Hulvátství