Medkova cesta od figur ke znakům
podnázev: V Galerii Rudolfinum se otevírá dosud největší retrospektiva předního českého surrealisty
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Mladá fronta Dnes
rok vydání: 2002
ročník: 13
číslo: 97
počet reprodukcí: 1 b
portrétní fotografie: 1 čb
strana poznámka: C/11
jazyk: český
poznámka:
-
Zdá se, že vrchol zdejší výstavní sezóny přišel už na konci dubna. Galerie Rudolfinum v Praze dnes otevírá retrospektivní výstavu Mikuláš Medek, jejíž význam už do konce roku - alespoň dle zatímních galerijních plánů - nic nepředčí. Po dvanácti letech je tu k dispozici celé Medkovo dílo, přičemž řada obrazů se k veřejnosti dostává poprvé. Po loňské výstavě fotografií Emily Medkové se tak v Praze dostává i na druhou půli legendárního uměleckého páru. Výstava trvá do 18. srpna.
Věci dosud neviděné
V roce 1990 Mikuláši Medkovi (1926-1974) uspořádal retrospektivu brněnský Dům umění spolu s Národní galerií. Až letos se však podařilo dohromady shromáždit i ty obrazy, které jsou roztroušené po veřejných i soukromých sbírkách v zahraničí. „Naším záměrem bylo soustředit díla, která u nás mnohdy nebyla vystavena celá desetiletí, a tím Medkovo dílo zasadit do dnešního kontextu," říká ředitel Rudolfina Petr Nedoma.
Expozice obsahuje na 150 obrazů a 40 kreseb ze všech etap Medkovy práce včetně juvenilií šestnáctiletého eléva, které dosud mohli vidět prakticky jen Medkovi blízcí a přátelé. Dvousetstránkový katalog navíc obsahuje i reprodukce obrazů, které se organizátorům sice podařilo vypátrat, ale jejichž majitelé se s nimi nedokázali na dobu čtyř měsíců rozloučit. A také obrazy, jejichž současné umístění není známé.
Jméno Mikuláše Medka je sice poměrně proslulé, nicméně jeho dílo po autorově předčasné smrti nebylo detailně zhodnoceno ani zařazeno do vývoje světového umění. Dosud nejpropracovanější monografii napsal Bohumír Mráz už v roce 1970, avšak ta je v mnoha ohledech podmíněna dobou svého vzniku; navíc část nákladu šla do stoupy. Nový vhled na autora sužovaného komunistickou mocí však nepřináší ani katalog nynější výstavy, jenž z většiny obsahuje texty napsané v dřívějších desetiletích: například statě Vratislava Effenbergera, Františka Šmejkala, Jiřího Padrty a Bohumíra Mráze. Čerstvý je pouze text Medkovy dcery Evy Kosákové-Medkové, v němž podle svých záznamů a vzpomínek rekonstruuje složité techniky Medkovy malby.
Odborného zhodnocení Medkova díla se ovšem brzy dočkáme. Podle kurátora výstavy Antonína Hartmanna bude shromážděný materiál využit pro velkou monografii, která by měla vyjít na konci příštího roku. Tam by se měly objevit i obrazy a archivní podklady, které na povrch vyplavaly až při dokončování expozice. Současný pohled na Medkovu tvorbu odhalí také jednodenní sympozium Mikuláš Medek - uzavřený problém, nebo aktuální fenomén českého umění? Pořádají je galerie a Akademie výtvarných umění, konat se bude 21. května. Tím by pak měla být Medkova tvorba konečně podchycena v celé šíři - jeho literární odkaz se k veřejnosti dostal už před sedmi lety díky nakladatelství Torst.
Nejednoduchý člověk
Mikuláš Medek nebyl jednoduchou osobností, což se dostatečně odrazilo i v jeho obrazech. „Jeho dílo bylo už ve své době mytizované, vymykalo se dobovým oficiálním názorům a v 70. a 80. letech zůstávalo vinou minulého režimu zcela ve stínu," vysvětluje Petr Nedoma. Předpoklady ke vzdoru vůči komunisty uznávaným tendencím Medek získal už svým narozením do rodiny spisovatele, legionáře a prvorepublikového brigádního generála Rudolfa Medka. Z matčiny strany byl Mikuláš vnukem malíře Antonína Slavíčka. Se svým bratrem Ivanem se ve stopách otce v květnu 1945 zúčastnil obrany Staroměstské radnice.
Jinak se však Medkův život nesl ve sférách výtvarného umění. Studoval na Státní grafické škole, Akademii výtvarných umění a Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Seznámil se s Liborem Farou, už na konci čtyřicátých let se sblížil se surrealistickým okruhem kolem Vratislava Effenbergera a Karla Teiga. Stýkání se s vyhraněnými osobnostmi české neoficiální scény –j ejich soupis by byl hodně dlouhý - bylo pro něj vůbec určující.
Když se v roce 1951 oženil s Emilou, oba se orientovali na surrealismus. Emila ve fotografiích, Mikuláš v obrazech. Tehdy Medek maluje břitvami rozřezávané oči a jazyky, kůži trhanou rybářskými háčky, postavy drcené jen tušenými silami. Figury se brzy z jeho obrazů vytrácejí. Nahrazují je znaky, které mu k vyjádření existenciálních obtíží úplně stačí. Začíná „vyrábět" preparované obrazy, v nichž kompozice vydrápává do nánosů barev. O obsahu obrazů mluví jako o „psychických událostech". V této linii pokračuje až do své smrti. Zemřel těžce nemocný v pouhých osmačtyřiceti letech.
Zatímco Medkova počáteční figurativní tvorba je přijímána bez výhrad, práce z 60. let čas od času vyvolávají diskuse. Například ve stálé expozici moderního a současného umění Národní galerie tato etapa zcela chybí. Nově interpretovat Medkův vliv na šedesátá léta je také jeden z cílů projektu Galerie Rudolfinum.
objednat do studovny
