www.karlheinzstockhausen.org

Karlheinz Stockhausen

* 22. 8. 1928, Mödrath, Německo (Germany)
† 5. 12. 2007, Kürten, Německo (Germany)
hudební skladatel

 

národnost: německá
pohlaví: muž

web: www.karlheinzstockhausen.org
NK AUT: jn20000701718

poznámka:
Karlheinz Stockhausen (22. srpna 1928) je německý hudební skladatel, jeden z nejvýznamnějších novátorů a současně kontroverzních osobností hudby 20. století, proslavený předešvím svými experimenty v rámci elektronické hudby a systémem "kontrolované náhody" v serialistické kompozici.

Karlheinz Stockhausen

Biografie

Karlheinz Stockhausen se narodil ve vesnici Mödrath u Kolína nad Rýnem. Komponovat začal již v průběhu studií na kolínské "Musikhochschule". Posléze absolvoval univerzity v Darmstadtu a Paříži, kde k nejdůležitějším patřila jeho setkání s Olivierem Messiaenem a Dariusem Milhaudem, z nichž první měl na Stockhausenovu tvrobu velký vliv. V roce 1953 se stává asistentem v nově vytvořeném elektronickém studiu při rozhlasové stanici Westdeutscher Rundfunk. V letech 1954 - 1956 působil též na universitě v Bonnu, kde se kromě pedagogické činnosti zabýval výzkumem v oblasti fonetiky, akustiky a informační teorie. Po ukončení tohoto období Stockhausen absolvoval řadu koncertních vystoupení, spojených s přednáškovou činností v Evropě, severní Americe a v Asii. V roce 1963 založil a několik let řídil "Studia nové hudby", v roce 1971 se stává profesorem skladby na Národní konzervatoři v Kolíně nad Rýnem, kde působil do roku 1977. Od roku 1998 pořádá každoročně tzv. "Stockhausenovy kurzy", konané v Kürtenu.

[editovat] Dílo

Stockhausen dosud napsal přes 300 hudebních děl (kompletní seznam viz [1])

[editovat] Charakteristika

Stockhausen pracuje od počátku odmítaje Schoenbergovu dvanáctitónovou techniku a preferuje experimentální typ tvorby, ať již pokusy s prostorovým umístěním zdrojů zvuku (např. "Gesang der Jünglinge") či s grafickým zápisem hudby. Radikálně odhlíží od hudební tradice, jeho skladby jsou ovlivněny postupy Messiaena, Edgarda Vareseho či Antona Weberna, ale též malíři (např. Paulem Klee). Jak sám prohlašuje, zkoumá psychologické a akustické aspekty hudby. Jeho experimenty v rámci studia elektroakustické hudby jej vedou k popsání tzv. "proměnné hudební formy", která představuje faktor, daný akustickými vlastnostmi prostoru a psychoaktivní působení určitých hudebních prvků, který mění vlastní podstatu sděleného hudebního materiálu. Volá po tzv. polyvalentní formě, tedy způsobu prezentace uměleckého díla, které v sobě zahrnuje jak konstantní, uzavřené, dané klasickými standardy melodiky, harmonie, atd., tak měnlivé, otevřené atributy hudebního díla, kterými jsou právě ony "proměnné". Vyrovnal úlohy klasických hudebních jednotek s úlohou zvuku tak, že dochází k jejich izomorfismu. V jejich symbióze spatřuje Stockhausen další krok v rozšíření dimenzí chápání hudby.

Obecně lze říci, že Stockhausen spojil v hudbě vědecké disciplíny (akustika, fonetika, matematika, psychologie) s její uměleckou podstatou ve snaze o rozšíření jejích dimenzí. Nakolik se mu podařilo dosáhnout faktické realizace svého záměru je dodnes předmětem sporů. Stockhausen měl a dosud má jak mnoho obdivovatelů, tak oponentů.

[editovat] Chronologie

Stockhausen zahajuje svou kompoziční činnost během studií skladbami Chöre für Doris, Drei Lieder for alto voice and chamber orchestra, Choral for a capella choir (1950), a Sonatina for Violin and Piano (1951). Pokračuje serialistickými skladbami a tvorbou parafrázující ve svém výkladu výraz kontrapunkt jako antagonistické působení strukturálních součástí (bodů) skladby proti sobě, tzv. punktualismus. K těmto skladbám patří např. Kreuzspiel (1951), Klavierstücke I–IV, Punkte a Kontra-Punkte (1952). V roce 1953 soustřeďuje pozornost na elektronickou hudbu v pracích Electronic Studies (1953 a 1954) a posléze experimentuje s prostorovými možnostmi zvuku v již zmíněné Gesang der Jünglinge (1955–1956). V té době má již pozici neoficiální vůdčí osobnosti německých skladatelů jeho generace. Z tohoto období pochází i skladba Gruppen pro tři orchestry, která se stala legendární, navozujíc - jak kdosi napsal - prožitek podobný "pohnutí vesmíru". V skladbě Kontakte se pokusil o výše zmíněný isomorfismus čtyř parametrů: tónu, času, dynamiky a barvy zvuku.

V roce šedesátých letech se Stockhausen výrazně zapisuje v mezinárodním měřítku živými prezentacemi skladeb Mixtur, Mikrophonie I a II (1964, resp. 1965) pro perkuse, dva mikrofony, dva filtry s potenciometry, užívané 6 hudebníky a Solo pro nástroje, snímané za použití efektů (feedback) z roku 1966. Skládá též dvě skladby elektronické hudby pro magnetofonový pás , Telemusik (1966) a Hymnen (1967). V průběhu těchto let zkoumá Stockhausen možnosti tzv. "process music", (hudby v procesu), tedy hudby, jež předkládá nikoli výsledek kompozice, ale průběh (proces) svého vzniku. To se odráží v pracích Prozession (1967), Kurzwellen, a Spiral (obě 1968) a kulminuje v Stockhausenem popsané "intuitivní hudbě" ve skladbách Aus den Sieben Tagen (1968), Für kommende Zeiten (1970) a Ylem (1972).

Od sedmdesátých let se Stockhausem přiklání ke zjednodušení stylu zpřehledněním a redukcí užitých prvků, aniž by tím bylo výrazněji ovlivněno jeho experimentátorství. Známý je jeho cyklus sedmi oper, který tvořil plných 26 let (1977 - 2003). Přesto lze říci, že nejobjevnějším obdobím skladatelovy tvorby zůstávají padesátá a šedesátá léta 20. století.

[editovat] Vlivy

Jakkoli zůstává kontroverzním, měl obrovský vliv na celou řadu hudebníků a hudební produkci různorodých stylů a směrů. Inspiraci Stockhausenem uvádějí např. Beatles, Pink Floyd, Can, Kraftwerk, Coil, Björk, Sonic Youth, The Plastic People of the Universe, Miles Davis, Frank Zappa či Herbie Hancock, ať již je tento vliv v jejich hudbě patrný či nikoli. Existuje též např. podložený odborný názor, podle kterého by se bez Stockhausenova novátorství v rámci studia a aplikace prvků psychoaktivního působení hudby neobešel vznik stylu techno.

(www.wikipedia.cz)

Karlheinz Stockhausen

www.karlheinzstockhausen.org
 

Karlheinz Stockhausen

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2015/08/24 - 2015/08/30   Karlheinz Stockhausen: Gesang der Jünglinge, Galerie města Ostravy PLATO (platforma pro současné umění), Ostrava (Ostrava-město)
kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
1988/05 - 1988/08   Otwarcia / Zamknięcia. On / Over, Muzeum Narodowe w Warszawie, Varšava (Warszawa)
1997/02/01 - 1997/05/19   Magie der Zahl in der Kunst des 20. Jahrhunderts, Staatsgalerie Stuttgart, Stuttgart
2005/11/19 - 2006/08/06   Lichtkunst aus Kunstlicht / Light Art from Artificial Light, Zentrum für Kunst und Medientechnologie (ZKM) - Museum für Neue Kunst / Museum of Contemporary Art, Karlsruhe

Karlheinz Stockhausen

katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1988   Otwarcia / Zamknięcia, On / Over (Wybrane działania w sztuce lat 1960-1987 / Selected Actions in the Art of 1960-1987)
  1997   Magie der Zahl in der Kunst des 20. Jahrhunderts, Staatsgalerie Stuttgart, Stuttgart
  2006   Light Art from Artificial Light: Light as a Medium in 20th and 21st Century Art/ Licht Kunst aus Kunst Licht: Licht als Medium der Kunst im 20. und 21. Jahrhundert, Zentrum für Kunst und Medientechnologie (ZKM), Karlsruhe
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1997   Die Bedeutung von Zahlen als Grundlage musikalischer Poetik im 20. Jahrhundert, Magie der Zahl in der Kunst des 20. Jahrhunderts, 304-310
  2010   Německý experimentální hudební skladatel..., Jan Merta - Stockhausenova symfonie
  2010   Při Hamburských hudebních slavnostech..., Jan Merta - Stockhausenova symfonie
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Karlheinz Stockhausen (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
divadelní program
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1966   Bestiarium (světová experimentální poezie a hudba), Divadlo Viola, Praha
tisková zpráva
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2010   Jan Merta - Stockhausenova symfonie

Karlheinz Stockhausen

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1997   Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), Artefact, Praha