národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01012448

poznámka:
1960-1970 vedl katedru obecné teorie státu a práva.
Redaktor časopisu Právník

Jiří Boguszak

Jiří Boguszak se narodil v Praze 13. ledna 1927. Po maturitě na dejvickém Státním československém reformním reálném gymnasiu v Praze XIX, kam chodil např. s Jindřichem Pokorným, Petrem Koptou nebo o rok mladším Pavlem Kohoutem, začal od roku 1946 studovat na pražské fakultě práva. Boguszak během studií navštěvoval vědecký seminář Bohuše Tomsy (ten ovšem byl po únorovém převratu v roce 1948 z fakulty vyakčněn) a rozhodl se pro vědeckou a pedagogickou kariéru. Studium práv ukončil v roce 1950.
Kdo se tehdy rozhodl pro takovou životní dráhu, nemohl se nezaplést s totalitním zřízením. Jinak by měl před sebou jen tu cestu, již si vybral třeba jeho spolužák z gymnaziálních a právnických studií Jindřich Pokorný, který se rozhodl s režimem se nespojit a po absolutoriu práv v roce 1950 nastoupil do výroby v kladenských hutích.
Před Jiřím Boguszakem, který byl už tehdy pár let členem Komunistické strany Československa, takové dilema nestálo. Zapojil se do výstavby teorie státu a práva utvářející se na fakultě jako nově konstituovaný obor, pohříchu pečetěný dobovou ideologií. Boguszak již ve svých prvních textech dal jasně najevo své postoje. Jistě věřil tomu, když kladl do protikladu k volbám do Nejvyššího sovětu SSSR proces s předáky komunistické strany v USA a navrhoval doplnění knihy Marka Borisoviče Mitina o rozbor fašizacie buržoazních států (Právník, LXXXIX, 1950, s. 274). A bylo jen záležitostí Boguszakova svědomí, zda věřil i tomu, že „proces s Horákovou a spol. je dobrým příkladem výchovného působení našeho soudu“ (Právník, LXXXIX, 1950, s. 341). Boguszakova literární tvorba padesátých let nikterak nevybočovala z paradigmat oficiální ideologie, ať již šlo o knižní tvorbu, např. kolektivní Doplňková skripta z theorie státu a práva, vypracovaná pod Foustkovým vedením (1953) vyzdvihující genialitu Stalinových teoretických prací, monografie Stát, právo a právní instituce v soustavě společenské nadstavby (1954) či společně s Jičínským psaná práce Socialistické právo azákonnost v lidově demokratickém Československu (1956), anebo časopisecké texty omarasmu soudobé buržoazní teorie státu apráva (ve spoluautorství se Zdeňkem Jičínským; Právník, XCI, 1952, s. 476 a násl.), studie Role socialistického státu a práva ve světle Stalinova učení o charakteru ekonomických zákonů za socialismu (Právník, XCII, 1953, s. 205 a násl.) a další. V tomto desetiletí Boguszak dosáhl řady úspěchů. Dva roky po dosažení titulu kandidáta právních věd se stal docentem teorie státu a práva (1959) a rok poté byl jmenován vedoucím příslušné katedry.
V postupně se uvolňujících poměrech následujícího desetiletí absolvoval jazykově dobře vybavený Boguszak studijní pobyty na fakultách srovnávacího práva ve Štrasburku (1962) a Lucemburku (1963). Zkušenosti, které tam nabyl, využil v rámci diskuse o právní komparatistice, která v Československu tehdy probíhala mj. na stránkách Právníka (srov. Boguszakovu stať K otázce tzv. srovnávací pravovědy. Právník, CI, 1962, s. 803 a násl.).
Hlavní zaměření jeho činnosti však bylo přece jen jiné, jak plyne ze série statí v Právníku zabývajících se socialistickou zákonností, demokracií, společenskými rozpory, metodologií a pojmoslovím teorie práva, sociální podstatou práva a federativním uspořádáním Československa. Mírná liberalizace vedla i k proměně přístupů i slovníku. Je to vidět i na díle Jiřího Boguszaka z této doby. Jistěže setrval na pozicích marxismu a v sovětském právu viděl pro to československé obdobný vzor, jaký mělo „římské právo vůči buržoazním právním systémům kontinentální Evropy“ (Právník, CI, 1962, s. 804), ale o Vyšinském již psal jinak než před desetiletím. Boguszak se zařadil do tzv. reformního proudu, kriticky poukazoval na společenské, hospodářské a politické nedostatky zřízení a navrhoval jejich odstraňování. V roce 1967 se stal doktorem právních věd na základě podílu na knize Státoprávní záruky demokracie psané se Zdeňkem Jičínským, o rok později byl jmenován profesorem. V tomto dvouletí vzniklo také Boguszakovo opus magnum – dvousvazková Teorie státu apráva, zakrátko sice oficiálně zavržená a zakázaná, ale v dobových podmínkách objevná a pedagogicky zdařilá, zvláště v porovnání s později vydanou úředně schválenou, ale obtížně stravitelnou učebnicí Eduarda Kučery. I proto za normalizace výtisky Boguszakových učebních textů kolovaly mezi studenty pražské právnické fakulty bez zřetele k tomu, že patřily mezi libri prohibiti. Zmíněná Teorie není výlučným Boguszakovým dílem. Byl ale jejím vědeckým redaktorem a napsal do ní většinu kapitol.
V tehdejším politickém systému patřila katedra teorie státu a právu k těm ideologicky nejexponovanějším. Na to doplatil i Jiří Boguszak; jeho působení na pražské právnické fakultě bylo hned v roce 1970 ukončeno. Nakrátko se uchytil v Ústavu filosofie a sociologie ČSAV, od roku 1972 působil v Ústavu státní správy. Publikační příležitosti mu však uzavřeny nebyly, a tak i v Právníku ze sedmdesátých a osmdesátých let najdeme Boguszakovy stati.
Po roce 1989 se Jiří Boguszak dočkal plné rehabilitace a opětovného uvedení na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a posléze, v roce 1997, rovněž do čela katedry teorie práva. Nejen to. Byl hned v roce 1990 jmenován ředitelem Ústavu státní správy, stal se poradcem místopředsedy vlády pro legislativu a zapojil se v letech 1990 až 1992 do legislativních prací. Zvláště se připomíná Boguszakův podíl na přípravě Listiny základních práv a svobod. Politickým názorům a levicové orientaci Jiřího Boguszaka rovněž konvenovalo jeho působení v právní komisi sociálně demokratické strany.
V rámci svého působení na fakultě zpracoval Jiří Boguszak společně s Jiřím Čapkem (1997) a později také s Alešem Gerlochem (2001, 2004) učebnici Teorie práva, publikoval řadu studií a účastnil se nejedné konferenční aktivity. Z těch má pro zdejší odbornou veřejnost trvalý význam výstup z kolokvia Právní principy konaného v závěru roku 1998. Sborník se stejným názvem byl následujícího roku vydán díky Boguszakově editaci; sborník pro náš časopis obsáhle recenzoval Boguszakův žák Jan Kysela (Právník, CXXXVIII, 1999, s. 778). Jiří Boguszak sám také do Právníka nadále přispíval. Připomeňme alespoň výběrově jeho stati Vyústěni antinomie jusnaturalismu a juspozitivismu (Právník,CXXXIV, s. 525 a násl.) nebo Právo a postmoderní situace (Právník, CXLIV, 2005, s. 1201 a násl.). Vůbec poslední Boguszakův text, který náš časopis přinesl, má celkem symbolický význam: jde o recenzi Tomsových posmrtně vydaných Kapitol z dějin filosofie práva a státu, již Jiří Boguszak napsal společně s Karlem Malým (Právník, CXLV, s. 481 a násl.). Za svého působení na fakultě – po roce 2006 v pozici emeritního profesora – Jiří Boguszak vychoval a ovlivnil nejednu vědeckou osobnost. Karlova Univerzita v roce 2017 ocenila Jiřího Boguszaka u příležitosti jeho devadesátých narozenin za celoživotní vědeckou a pedagogickou činnost zlatou medailí.
ilaw.cas.cz, 18.12.2021

Jiří Boguszak

Jiří Boguszak

Jiří Boguszak

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Český biografický slovník XX. století (I. díl A-J), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha