národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
Pověst o jednom vinárníkovi, který vodou začal a peklem skončil.

Na náměstí proti faře
v starém městě Bystřici,
stoji dům a na něm vidět,
plechovou jen krabici.

Nad krabici hrozen visí,
celý zlatý do slova,
z toho, když se liják spustí
kape voda dešťová.

Každý poutník od Hostýna
sedřen žízni, modlitbou,
na ten zlatý hrozen shlédne
s radostí a zálibou.

Jak on pěkně dovnitř láká!
Třeba jít tam, bud jak bud.
Je-li víno tam jak hrozen,
pak je jistě - samá chuť.

Dovnitř vejde, k stolu sedne.
"Prosím co si přejete?"
Máte tady dobré víno?
Jak se tak ptát můžete.

U mne víno jako jiskra,
chcete ho snad plný džber?
Bojanovské staré, mladé
a pak - Herr von Baumgartner!

Poutník hledí jako zmámen.
"Fon" poroučí na to hned.
Hostinský však připomíná:
Prosím čtvrtka za třicet!!

Za třicet či za padesát,
jenom ať je dobré dost.
Hostinský mu uraženě:
Mě si chválí každý host.

Víno je tu. Host si přihne
s chutí z čtvrtky žádané.
Co to? Zmýlil jste se? volá,
já jsem nechtěl STŘÍKANÉ!

Já jsem také žádné nedal,
vinárník hned odpoví,
to už jiní páni pili,
trošku větší jako vy!

Na ten důkaz poutník zmlkl,
a resignací dále pil,
věřil, že jen víno pije,
a vodu si odmyslil,

Potom třicet pěkně klopil,
vzal svůj tlumok na záda,
a myslil si: vzácná voda,
co jak víno vypadá.

Ale Bůh už nemoh vidět
tajné hříchy míchala,
proto chtěl by pravda jednou
na světlo se dostala.

Poslal tyfus přeukrutný
v slavné město Bystřici,
a všichni co vodu pili,
dostávali hlavnici.

Byl to strašný poplach v městě,
nářek sirotků a vdov,
nemoh stačit s přehlížením
štátfysíkus doktor Toff.

Usnesli se tedy lidé,
vody žádné nepíti,
a tak začli jen na víno
k Vaverkovi choditi.

Ale hrůza - čeho se ach
brzy na to dočkali:
všichni, co tam víno pili,
šmahem tyfus dostali.

Tak svět nyní jasně poznal
tuto vodní neplechu.
až ji kdysi vymaloval mistr
Švaiger na plechu.

Kdo chce vidět, že tu autor
jenom pravdu povídá,
ať si zajde k Vaverkovi,
tam ten obraz uhlídá.

Čerti už ho mají v pekle,
vědí co s ním, kumštýřem
pěkně vodu do něj lejí
rozžhaveným trychtýřem.

Kolik jí kdys za života
nalil lidem do vína,
tolik ji teď musí vypít v pekle,
duše zločinná.

Že jí bylo asi hodně
dosvědčení nejkratší:
čtrnáct čertů u pumpy je
a pumpovat nestačí.

Při tom vodu silně nosí,
putna chodí za putnou,
vinárníku vlas se ježí
touto mukou ukrutnou.

Vaverka se v rakví svíjí,
puls mu drží Lucifer,
v pekle pějí novou hymnu:
Tu máš Herrvonbaumgartner!

A to je ten příběh smutný
ze staroslavné Bystřice;
na postrach ať lidem stojí
hotel "Žlutá krabice".

Nyní z toho povídání
poučení čerpejte
a nikdy více v cizí víno
žádné vody nelejte!

zdroj -www.mubph.cz

František Vaverka

Byl třikrát ženatý, celkem měl osm dětí. Byl to bodrý muž, rozuměl humoru, měl rád děti, chodil na hony. Byl to znalec vína a dobré kuchyně. Jeho hospoda označená zvenčí hroznem byla velmi oblíbená. Hosté ji mezi sebou nazvali U bratra celého světa. Do hostince se vcházelo z průjezdu. V první místnosti byl výčep a pět stolů s ohýbanými židlemi, u zdi lavice, uprostřed stropu visela velká plynová lampa. Vpravo od vchodu obraz (plechová luneta) Hanuše Schwaigra Tu máš Herrenbaumgartner. Mnichovská galerie nabízela za obraz vysokou částku, ale obraz zůstal v rodině. Z přední místnosti se přešlo do zadní, které se říkávalo parlament. Byl tam klavír a stůl pro honoraci. Za touto místností ve dvoře byla kuchyně a byt. Sklep měli Vaverkovi v Horní ulici č.p. 91, odtud hostinský převážel víno na vozíčku. Sklep byl zařízený pro přijetí vzácnějších hostí, pro které byla přichystaná slanina, uzené maso a posezení u vína. Ve výklenku zdi tu byla Vaverkova busta od Emila Hlavici a na zdi dvě malby. První – Jak Vaverka tlačí víno z okurek – namaloval Hanuš Schwaigr, druhý - Jak pumpuje Vaverka vodu do vína – od Františka Hlavici. Na zdi různé nápisy, jako: Bývávalo, bývávalo, bývávalo dobře. Malby jsou stále znatelné. - Roku 1929 se Vaverkovi přestěhovali do dvora č.p. 91, kde starý pán ochuravěl brzy zemřel. Skončila sláva Vaverkova hostince.
zdroj - www.mubph.cz

František Vaverka