Dominik Čipera

* 3. 8. 1893, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 3. 9. 1963, Trenton (New Jersey), Kanada (Canada)
manažer, národohospodář, veřejný činitel

 

pohlaví: muž

NK AUT: jk01021841

Dominik Čipera

Dominik Čipera. Národohospodář. Odborný publicista. Veřejný činitel. Manažer.
(3. srpna 1893, Praha – 3. září 1963, Trenton, Kanada). Ministr veřejných prací, starosta města Zlína, člen správní rady koncernu Baťa a. s., čestný občan města Zlína.

Narozen v Praze 2, Kateřinské ulici číslo 496. Jako dítě navštěvoval školu u sv. Štěpána. Poto studoval na c. k. české reálce na Novém Městě pražském a Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici v Praze. Po studiích působil jako bankovní úředník v polském Krakovu v tamější filiálce Pražské úvěrní banky, kde se seznámil s Boženou Klausovou, nevlastní neteří Tomáše Bati. Jejich sňatek se konal v chrámu sv. Štěpána v Krakově. S manželkou měl dva syny.
Počátkem čtyřicátých let si nechal Čipera od arch. Vladimíra Karfíka postavit na zlínském Burešově vilu ve stylu anglického venkovského sídla. Ještě před svým odchodem z Československa manželé věnovali vilu Podpůrnému fondu firmy, od té doby je zde dětský domov.
Ještě před sňatkem s Boženou Klausovou je Čipera přijat do firmy Baťa, kde se postupně vypracoval na jednoho z nejvyšších manažerů společnosti. Po vzniku akciové společnosti Baťa r. 1931 se stal členem správní rady. Pro firmu Baťa bylo typické, že se oficiálně nepoužívala označení ředitel, pokud k tomu výjimečně došlo, bývá Čipera uváděn jako centrální ředitel Baťových závodů. Po tragické smrti Tomáše Bati patřil mezi nejbližší spolupracovníky Tomášova nevlastního bratra a nového šéfa Jana Antonína Bati.
Dominik Čipera působil od roku 1923 také ve zlínském městském zastupitelstvu, kde pomáhal při správě financí. Po tragické smrti Tomáše Bati byl v srpnu 1932 zvolen starostou Zlína, od roku 1938 starostou Velkého Zlína. Funkci vykonával do září 1944, kdy byl na základě vládního nařízení ustaven úřednický starosta Jaroslav Gela. Při osvobození Zlína, 2. května 1945, Čipera opět vystupoval jako starosta.
Již od počátku svého působení ve funkci zlínského starosty Čipera hovořil o potřebě spolupráce obcí v regionu. Za jeho starostování vzniká ve Zlíně okresní úřad, je otevřeno reálné gymnázium nebo Studijní ústav.
K 1. 12. 1938 jmenoval prezident Emil Hácha Dominika Čiperu ministrem veřejných prací. Ministerskou funkci vykonával i posléze v Eliášově vládě až do 19. ledna 1942. Právě Čipera jako ministr veřejných prací inicioval, aby byla počátkem roku 1939 zahájena výstavba česko-slovenské dálnice, kterou Čipera chtěl veřejnosti předat již v roce 1943. Dominik Čipera se také angažoval ve vodohospodářské politice: Splavnění Labe v linii Mělník - Kolín. Splavnění střední Vltavy v linii Praha - Kamýk. Dostavba přehrad na Vltavě u Štěchovic (Vodní nádrž Štěchovice) a na Svratce (Brněnská přehrada). Dominik Čipera též pomohl prosadit zrušení daně z vodní síly.
Čipera byl druhým z nejvyšších představitelů koncernu Baťa, který vykonával funkci ministra. Předtím to byl od září do prosince 1938 Hugo Vavrečka (ministr bez portfeje). Zpráva o jmenování Čipery ministrem byla zveřejněna ve stejný den jako zpráva o dostavbě zlínského mrakodrapu – správní budovy fy Baťa.
Po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a zatčení premiéra Eliáše se prezident Hácha obrátil na vládu, která měla přijmout novou linii pro jednání protektorátních orgánů se zastupujícím říšským protektorem a jeho spolupracovníky. Vzhledem ke skutečnostem, které předcházely zasedání vlády, hlasovala vláda také o tom, zda podá demisi. Pro odstoupení se vyjádřili Jaroslav Kratochvíl, Mikuláš z Bubna-Litic, Vladislav Klumpar, Josef Kalfus, proti demisi byli Jaroslav Krejčí, Josef Ježek, Jan Kapras a Jindřich Kamenický, Čipera se po delším váhání rozhodl vzdát hlasování. Čipera si totiž dobře uvědomoval, že odstoupením vlády dojde pouze k vyklizení pozic pro kolaboranty. Demise Eliášovy vlády však mohla být chápána i jako určité gesto odporu proti německým okupantům širší veřejností. Eliášova vláda pak bez svého premiéra působila ve stejném složení až do ledna 1942, kdy byla vystřídána Krejčího vládou.
Po osvobození Československa byl Dominik Čipera formálně potvrzen ve funkci zlínského starosty. Tuto funkci vykonával až do nástupu předsedy Městského národního výboru. Zanedlouho je však zatčen, uvězněn a postaven jako člen protektorátní vlády na základě dekretu presidenta republiky před Národní soud a obviněn z kolaborace s nacisty. Soud jej 2. května 1947 zprostil viny, neboť byla prokázána Čiperova podpora odboji a Slovenskému národnímu povstání. Krátce po soudním líčení se Čipera odstěhoval do Prahy.
Na jaře 1948 emigroval do Kanady a začal spolupracovat s Tomášem Baťou mladším na rozvoji firmy Baťa Shoe.
V prosinci 1948 je Čipera společně s dalšími bývalými řediteli koncernu postaven před Mimořádný lidový soud, který ho 22. prosince 1948 odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti let a ztrátě majetku. Dominik Čipera výkon trestu nenastoupil, neboť se již v té době zdržoval mimo území Československa.
Dominik Čipera zemřel v Kanadě ve svých 70 letech roku 1963.
Vrchní soud v Praze rozsudkem z 2. května 1993 zkonstatoval, že Mimořádný lidový soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 22. prosince 1948 porušil zákon a rozsudek zrušil. V listopadu 1998 vydalo Ministerstvo obrany České republiky osvědčení o Čiperově účasti v národním boji za osvobození.

Dominik Čipera

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1991   Českoslovenští politici 1918/1991 (Stručné životopisy), Martin Hodný, Praha
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1998   Politická elita meziválečného Československa 1918-1938
  1999   Český biografický slovník XX. století (I. díl A-J), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha