Friedrich Wannieck

* 19. 7. 1838, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 21. 4. 1919, Merano (Meran), Itálie (Italy)
podnikatel, průmyslník

 

pohlaví: muž

Friedrich Wannieck

Friedrich Wannieck se narodil jako třetí dítě ve staré brněnské soukenické rodině. Děd Johann byl postřihovačem sukna na znojemsku, otec Johann je již v Brně vyučil stejnému řemeslu, stal se mistrem postřihovačem a roku 1831 byl přijat za brněnského měšťana. Dům měl v Kobližné ulici. Friedrich absolvoval reálku v Brně, navštěvoval Vysokou školu technickou ve Vídni (1855 - 1858) a Polytechniku v Karlsruhe (1858 - 1860). Poté odešel do Vídně k inženýru Hallovi, který budoval ve Štýrském Hradci válcovnu kolejnic pro jižní dráhu. V roce 1863 se Wannieck vrátil do Brna a vedl zde stavbu pro textilní firmu Löw a Sehnal. S partnerem Philipem Jellinkem koupil 2. prosince 1864 pozemky s domem a zahradou v Trnité ulici číslo 21. V březnu 1865 byla již pravděpodobně založena Wannieckova strojírna. Její úspěch spočíval ve využití vynálezu správce židlochovického cukrovaru Francouze Julia Roberta, který objevil nový způsob získávání cukerní šťávy z řepy difuzí. Roku 1866 byl ve Wannieckově strojírně vyroben první difuzér na světě. O dva roky později se Friedrich Wannieck oženil s Robertovou sestřenicí Victorií. Ze šťastného manželství se narodil syn Friedrich Oskar (1872) a dcera Margaretha (1878). Příbuzenským sňatkem si Wannieck zajistil další spolupráci s vynálezcem. Ve stejném roce se rozešel se společníkem Jellinkem, od 1. ledna 1869 vedl továrnu samostatně. Výrobní sortiment se mezitím rozšířil o parní kotle, kuchyňské a listové váhy, decimálky a další přístroje. Světově známým a respektovaným výrobkem však zůstaly cukrovarnické stroje. Wannieck je vyvážel do indického Madrasu, do Trinidadu, Louisiany, Rio de Janeira. Přesto se výrobní program dále rozšířil o dřevozpracující stroje pro pily, odstředivky pro mlékárny, závod se postupně rozšiřoval a modernizoval. V roce 1887 zaměstnával 250 dělníků. Firma získala četná mezinárodní vyznamenání a ocenění svých výrobků. V roce 1890 se stali podílníky bratři Sulzerové ze Švýcarska a firma se změnila na komanditní společnost. Hlavním přínosem Sulzerů byla řada technických zlepšení pro výrobu parních kotlů. Dne 22. dubna 1890 byl položen základní kámen ke stavbě nové slévárny a montážní haly, o rok později (červen 1891) byla stavba dokončena. Koncem století vyráběla továrna řadu speciálních zařízení pro parní stroje, k širokému a technicky náročnému výrobnímu programu přibyla ještě výroba keramických strojů. Ta byla rovněž obchodně velmi úspěšná, uplatnila se i při výrobě reliéfních barevných keramických obkladů a dlaždic při přestavbě Brna (1900) i v jiných městech. Trvalým programem však zůstala zařízení pro cukrovarnickou výrobu. V tomto odvětví si podnik udržel náskok, k jeho zákazníkům patřily snad všechny cukrovary v monarchii, velmi dobrým odbytištěm bylo Rusko. Na přelomu století, po třiceti letech neuvěřitelné prosperity, však továrna ztratila dynamiku. Friedrich Wannieck zestárl, věnoval se stále více i jiným aktivitám, syn Friedrich Oscar se cítil na vedení tak rozsáhlého podniku málo zkušený, ani Sulzerové si nemohli dovolit převzít samostatné vedení firmy. Situace využila První brněnská strojírna (ředitel August Hněvkovský), s níž Wannieckův závod po roce příprav a jednání v lednu 1902 fúzoval. Friedrich Wannieck nebyl jen úspěšným a obratným podnikatelem, byl v pravém smyslu toho slova občanem svého města. Podílel se na mnoha významných záležitostech, podporoval školství a studenty (roku 1877 založil Victoria Wannieck Baumschule v Želešicích - velkou zahradu se štěpařskou, ovocnářskou školkou pojmenovanou na počest manželky. Želešická školka s výbornou pověstí existuje dodnes). Wannieck vedl výbor pro podporu posluchačů Německé vysoké školy technické, studentů průmyslovky a dalších škol, byl iniciátorem vybudování Německého domu v Brně a podílel se na jeho vedení, jeho nadace otevřela v roce 1890 tzv. Bedřichův odpočinek - čtyři dvojdomky na Viniční ulici v Židenicích, věnoval se výstavbě sociálního bydlení). Wannieck byl německy mluvící Brňan, jeho tendence a snahy směřovaly spíše k německé části brněnského obyvatelstva, což bylo v tehdejší době přirozené. Je však známo, že v jeho továrně fungoval jeden z nejpokrokovějších systémů sociálního a nemocenského zabezpečení zaměstnanců, sociální složka hrála v jeho závodě významnou roli. V květnu 1901 byl Wannieck jmenován čestným občanem města Brna, v letech 1898 - 1901 a 1939 - 1945 nesla jeho jméno dnešní Podnásepní ulice. V roce 1894 byl F. Wannieck zvolen poslancem říšského sněmu ve Vídni. Roku 1903 opouští rodné Brno a odjíždí do Mnichova. Do Brna se však vrací a pokud mu to zdravotní stav dovolí, podílí se na podnikových jednáních. Roku 1912 zemřel v Mnichově syn Friedrich Oscar, s nímž Wannieck spojoval naděje na pokračování rodinných tradic. Uchýlil se i s manželkou na rodinný statek v Meranu, kde dožil a kde byl i pochován, než dcera Margaretha převezla jeho ostatky do Mnichova. Friedrich Wannieck založil a desítky let vedl jeden z nejvýznamnějších brněnských závodů, který měl obrovský dosah celoevropský i širší. Cítil se zavázán jako úspěšný občan i svému rodnému městu, k jehož rozvoji v nemalé míře přispěl. O oživení dnes chátrajícího areálu jeho "Vaňkovky", která je také mimořádně cenným dokladem průmyslové architektury 19. století, usiluje občanské sdružení Vaňkovka, které za svou snahu získalo prestižní cenu Místo v srdci, kterou udělují Nadace Patriae, nadace Místa v srdci a Institut pro studia vztahů Východ - Západ. V areálu jeho rekonstruovaném závodu (2005) byla po něm pojmenována ulice.

zdroj: www.brno.cz


Friedrich Wannieck

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Brno (Brno-město), Brno (Brno-město)
???? - ????   Mnichov (München), Mnichov (München)