Jean Louis Raduit de Souches

* 16. 8. 1608, La Rochelle, Francie (France)
† 12. 8. 1682, Hluboké Mašůvky (Znojmo), Česká republika (Czech Republic)
polní maršál

 

národnost: francouzská
pohlaví: muž

poznámka:
Majitel jevišovského panství, vlastník statku v Plavči (1650), v Hostimi (1665), Boskovštejně (1679).

- autor komplexního projektu na výstavbu nového bastionového opevnění kolem Olomouce (1658)
proslavil se přo obraně města Brno (Špilberk, 1645)

Jean Louis Raduit de Souches

Narodil se v hugenotské rodině. Dědeček z matčiny strany byl královským prokurátorem. Vojenskou kariéru Ludvíka Raduita možná určilo pronásledování hugenotů v jeho rodném městě (1628). Dal se do služeb švédské armády, kde poměrně rychle postupoval, roku 1639 velel pluku dragounů. O čtyři roky později však pro neshody s velitelem přešel k Rakušanům, kde se osvědčil při obléhání Olomouce obsazené Švédy (1644). Ti již měli pod kontrolou velkou část Čech a Moravy. Cílem švédského generála Lennarta Torstenssona bylo dobytí Vídně. Pod touto hrozbou bylo obléhání Olomouce odvoláno. Torstenssonovi jeho vídeňské záměry nevyšly, rozhodl se proto dobýt na zpáteční cestě Brno, které mu překáželo při dalších taženích v zemi. 5. března 1645 porazil císařská vojska u Jankova blízkoTábora a nic mu nebránilo v postupu. Brno tehdy nemělo stálého velitele. Krajský hejtman Zikmund Ferdinand Sak z Bohuňovic byl velením pouze pověřen. Špilberské pevnosti velel Skot, plukovník George Jakob O´Gilvy (viz. George Jakob O´Gilvy). Císař jmenoval dne 14. března 1645 velitelem města plukovníka Louise Raduita de Souches. Ten vjel o den později do Brna v čele francouzské jednotky, čítající 300 mužů. Hugenot a Francouz ( Francie byla ve válečném stavu s Habsburky) se katolickým Brňanům nejprve příliš nezamlouval, nechuť se však brzy změnila v respekt. Mladý velitel se zpočátku soustředil na přípravu města k opevnění a obraně. Během 6 týdnů dal opravit hradby, příkopy kolem hradeb nechal prohloubit a dal prokopat cestu spojující z dnešního Šilingrova náměstí město se Špilberkem (skrytá cesta). Ta mimo jiné umožnila v letních vedrech zásobování Špilberku vodou. V předměstí dal de Souches pobořit všechny vyšší budovy do vzdálenosti 600 kroků, srovnat všechny vyvýšeniny a zasypat všechny jámy. Odstranil tak možné úkryty nepřítele. Za oběť přitom padly i některé církevní objekty za hradbami. Ve městě byly z jeho příkazu sneseny šindelové střechy, které při požáru ohrožovaly okolí. Se Sakovou pomocí nastřádal zásoby střeliva, zbraní i potravin. Diplomatickým tahem byla jeho dohoda s O´Gilvym, s nímž pak účinně spolupracoval. Obléhání začalo 3. května a Brňané mu statečně odolávali celých 112 dní. Torstenssonova armáda měla 28 tisíc mužů, Brno hájilo 1476 obránců, z toho jen 426 profesionálních vojáků. Město čelilo soustředěným dělostřeleckým útokům i všem vymoženostem soudobé válečné techniky. Švédům se navíc dostalo posily od sedmihradského vévody Jiřího Rákocziho (10 tisíc vojáků pod velením jeho syna Zikmunda). Brňanům se také dostalo vojenské podpory, maršál Colloredo poslal na pomoc 400 jezdců, vedených Jiřím Štěpánem z Vrbna, a vojenský materiál. Jako den rozhodující bitvy určil protestant Torstensson 15. srpna, katolický svátek Nanebevzetí Panny Marie. V obráncích to utužilo víru, podporovanou rektorem jezuitské koleje P. Martinem Středou (viz Martin Středa), že je Matka Boží ochrání. Podařilo se jim odrazit švédský nápor, na několika místech dokonce úspěšně zaútočili. Švédové od obléhání upustili, 23. srpna Brno opustili. Vídni přestalo hrozit nebezpečí. Torstensson odtáhl do Lipska a ze zdravotních důvodů (trpěl dnou) se vzdal velení. Hrdinná obrana Brna byla mimořádná, Olomouc se Švédům vzdala po čtyřech dnech, Jihlava během dne, Znojmo bez boje. Město bylo oslavováno v celé monarchii a uznáváno jako hlavní město Moravy. Obránci dostali četné výhody společenské i finanční. Nejvíc byl po zásluze odměněn de Souches. Ještě za obléhání mu bylo svěřeno velení druhého pluku, což přinášelo finanční profit. Jeho hrdinství vyzdvihla městská rada. Po obléhání byl povýšen na generál-strážmistra, téhož roku byl císařem povýšen do stavu svobodných pánů a dostal odměnu 10 000 zlatých. Když se mu podařilo vypudit Švédy z Rakouska docela (1647), byl ustanoven velitelem Moravy a Brna a směl odkoupit panství Jevišovice na Znojemsku (1649). Nakonec se stal říšským hrabětem. V různých velitelských funkcích se zúčastnil dalších válečných událostí, zejména na uherské frontě proti Turkům. Zasloužil se také o fortifikaci Moravy, Slezska a Horních Uher. Snažil se uvést do pořádku hospodaření na zadluženém jevišovickém panství. Na zámku zřídil knihovnu o více než 3 tisících svazcích s díly z oboru filozofie, historie, náboženství i krásné literatury v několika jazycích. Sbíral zbraně, z nichž část si přivezl jako válečnou kořist. S první manželkou Annou Dorotheou (zemřela 1663) měl dva syny, z nichž Karl Ludvík následoval otce ve vojenské dráze v císařských službách. Ludvík Raduit hrabě de Souches zemřel na blíže neurčenou chorobu v Hlubokých Mašůvkách na Znojemsku. Je pochován v městském kostele sv. Jakuba v Brně. Jeho náhrobek najdeme v oltářním ochozu kostela. Figuru klečícího generála vytvořil sochař Jan Christian Pröbstl, bronzové části odlil Jan Zikmund Kercker. Busta na východní vyhlídce ze Špilberku připomíná od roku 1902 Brňanům vojevůdce, který zachránil jejich město před zkázou.

zdroj: www.brno.cz

Jean Louis Raduit de Souches

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Hluboké Mašůvky (Znojmo), Hluboké Mašůvky (Znojmo), dal postavit lázeňský hostivec s koupelemi u léčivého pramene a v roce 1680 kostelík, kterému věnoval sošku Panny Marie de Foi.

Jean Louis Raduit de Souches

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1998   Osobnosti Znojemska (Místopis)
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2011   Biografické medailony tvůrců olomouckého baroka (Architekti a stavitelé), Olomoucké baroko, 229-233