národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01053050

Hanuš Karlík

Narodil se 23. března 1850 v Rokycanech v rodině hudebního skladatele. Studoval chemii na pražské technice a praxi získal v několika středočeských cukrovarech. Roku 1881 přijal nabídku na vedení cukrovaru v Nymburce, ze kterého do několika let vybudoval jeden z nejmodernějších cukrovarnických závodů v Čechách. Stal se uznávaným odborníkem, byl členem akademie věd, předsedou Národohospodářského ústavu a za zásluhy o rozvoj průmyslu získal roku 1905 rytířský řád císaře Františka Josefa. Zemřel 10. ledna 1927.
Po absolvování roku 1870 pracoval v cukrovarech ve Velimi, v Dolním Cetně u Mladé Boleslavi a v Mělníku. V pouhých dvaceti čtyřech letech se pak stal ředitelem cukrovaru v Záboří (dnes součást obce Kly na Mělnicku). Úspěšně ho vedl až do roku 1881, kdy byl povolán do Nymburka, aby vyřešil tamní nelehkou situaci.
Ihned po nástupu začal racionalizovat provoz a přistoupil k řadě úsporných opatření. Podle vlastních analýz zaváděl nové metody výroby a od správní rady cukrovaru měl v podstatě volné ruce.
Roku 1882 instaloval Karlík do podniku elektrické osvětlení a téhož roku pozval do Nymburka i Františka Křižíka, který vybavil provozy obloukovými lampami. Pohon systému přitom zajišťoval parní stroj o výkonu dvou koňských sil dovezený z německého Kielu. V následujícím roce už elektřina osvětlovala všechny prostory cukrovaru a Schuckertův stroj napájel celkem sto žárovek. Dalším Karlíkovým úspěchem bylo zavedení takzvané trojnásobné saturace cukrové šťávy roku 1886. Výsledný produkt byl díky této metodě mnohem kvalitnější a odpadlo i nákladné filtrování spodiem (živočišným uhlím). Ušetřené peníze investoval cukrovar do výstavby okolních silnic, přičemž úzce spolupracoval se starostou okresu Josefem Hamplem. Bohatě přispěl například na vybudování cest z Nymburka do Jíkve, Bobnic či Hořátve a na vlastní náklady realizoval přípojku k nádraží. Žádaný odborník Karlík se stal uznávaným odborníkem a byl zván i na různé konference. Z jeho přenášek dokonce vzniklo dílo nazvané Praktické cukrovarnictví, které sloužilo jako skripta. Práce v cukrovaru ale nebyla jedinou jeho aktivitou. Již roku 1883 zakládal také komanditní společnost Dostál a spol., která zrekonstruovala cukrovar v Poděbradech, byl spoluzakladatelem nymburského pivovaru a později i předsedou správních rad Srbsko-české rafinerie cukru a Bulharsko-české akciové společnosti pro průmysl cukerní. Byl členem České akademie věd a roku 1904 se účastnil založení Technického muzea Království českého. Stal se předsedou Národohospodářského ústavu, zastupoval české zájmy ve Vídni a spolupodílel se i na vybudování Státního výzkumného ústavu cukrovarnického. Za zásluhy o průmyslový rozvoj Čech mu pak byl roku 1905 udělen rytířský řád císaře Františka Josefa. Bourání velikánů
Roku 1909 Karlík vedení nymburského cukrovaru opustil a odstěhoval se do Prahy, kde roku 1927 také zemřel. Podnik se stal majetkem Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického a koncem dvacátých let proběhla jeho nákladná rekonstrukce. Objem zpracované řepy se zdvojnásobil a závod se stal jedním z nejlépe vybavených cukrovarů v Čechách.
Roku 1945 přišlo znárodnění a za další dva roky vznikl národní podnik Cukrovar v Nymburce. V době největší konjunktury zpracovával až 1250 tun cukrové řepy denně a pracovalo v něm sedmdesát lidí.
Počátkem devadesátých let ale začalo české cukrovarnictví procházet krizí a roku 1997 výroba v nymburském cukrovaru skončila. Prázdný areál následně koupil podnikatel Zdeněk Záboj, který nechal roku 1999 všechny budovy včetně dvou mohutných komínů srovnat se zemí.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Historie a současnost podnikání na Nymbursku
-
Narozen 23.3. 1850 v Rokycanech, zemřel na mrtvici 10.1. 1927 v Praze, pohřben na hřbitově v Nymburce. Pokřtěn Jan Křtitel, užíval však jméno Hanuš. Český technik a cukrovarnický odborník a podnikatel. Narodil se v rodině učitele Františka Václava Karlíka. V roce 1866 dokončil studium na vyšší reálné škole v Plzni a poté zahájil studia na polytechnice v Praze, která dokončil v roce 1870 (obor technická lučba, tj. chemie). První praktické zkušenosti postupně získal v pěti různých cukrovarech a v roce 1881 se stal ředitelem cukrovaru v Nymburce. Na tomto postu setrval do roku 1909, poté byl až do roku 1922 místopředsedou správní rady. Za jeho vedení byl cukrovar zmodernizován a jeho zásluhou se původně krachující podnik během pár let stal finančně silnou a prosperující továrnou. V roce 1894 Karlík zakoupil velkostatek Nový Dvůr u Pacova, kde o rok později nechal vybudovat továrnu na bramborovou mouku a dextrin. Z důvodu finančních ztrát však velkostatek i továrnu v roce 1897 vyměnil za dům v Chotkově ulici v Praze na Malé Straně, kde od roku 1909 bydlel. -- Karlík se angažoval v cukrovarnických spolcích a byl členem správních rad některých podniků. Byl aktivní také v komunální politice. V letech 1889-1909 byl členem obecního zastupitelstva, městské rady a místní školní rady v Nymburce (v roce 1902 se stal náměstkem starosty). Měl zásluhu zejména na vybudování městské plynárny (1903) a vodárny (1904). Působil také v nymburském spolku Beseda a Hlahol. -- V roce 1905 obdržel rytířský řád Františka Josefa a v roce 1909 byl jmenován čestným občanem Nymburka. -- Karlík se v roce 1908 podlílel na vzniku Technického muzea Království českého (otevřeno 1910) a v letech 1924-1927 byl jeho předsedou. V roce 1923 se podílel na založení výzkumného ústavu cukrovarnického. Jako vyhlášený cukrovarnický odborník, akcionář, ředitel cukrovaru, člen správních rad a autor některých technických vynálezů (mj. zdokonalil metodu čištění cukru-objevil tzv. trojnásobnou saturaci) Karlík zbohatl. V době první republiky svou pozicí ve společnosti a svým majetkem patřil mezi hospodářskou elitu národa (od roku 1919 byl mj. předsedou Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického). V roce 1925 byla u Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění založena Cena dra. Hanuše Karlíka, která byla do roku 1951 udělována lidem, kteří se zasloužili o pokrok národního hospodářství. -- V roce 1873 se Karlík oženil s Ludmilou Kallmünzerovou, dcerou okresního přednosty v Mělníce. Z manželství se narodilo 10 dětí, z nichž 4 se nedožily dospělosti.
opac.nm.cz, 28.5.2017

Hanuš Karlík

Hanuš Karlík

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Hanuš Karlík (de.wikipedia.org), de.wikipedia.org
kalendárium
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Kalendárium osobností západních Čech na rok 2007 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město)

Hanuš Karlík

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1928	Hlavy známe i neznáme (Padesát portrétů se studií Arna Nováka), Grafický kabinet Jan Štenc, Praha