Gabriela Roubalová
* 10. 2. 1843, Radnice (Rokycany), Česká republika (Czech Republic)
† 16. 3. 1922, Melbourne, Austrálie (Australia)
operní pěvkyně, pedagožka
národnost: česká
pohlaví: žena
NK AUT: jo20010092673
poznámka:
Odkaz. forma
La Boema, 1843-1922
-
La Boema od r. 1867
Gabriela Roubalová
Provdaná Steffani, vystupovala též jako Gabriela Boema. Dcera fürstenberského sládka. Vyrostla v Nižboru u Berouna. Početná rodina se stýkala s předními osobnostmi pražského společenského života, včetně herečky O. Sklenářové-Malé a B. Smetany, v jehož ústavu sestra R. Marie po 1866 vyučovala hře na klavír. První školení získala R. v Nižboru od učitele L. Tolmana. 1862 začala s podporou Fürstenbergů studovat zpěv v Praze u F. Pivody. Mezi ní a Pivodou vznikl osobní vztah, který vyvrcholil v září 1864 Pivodovou žádostí o její ruku. Rodina, která počítala s dceřinou mezinárodní pěveckou kariérou, nedala svolení, a dlouhodobé matčino úsilí zabránit možnému sňatku ovlivnilo celou uměleckou dráhu R.
V červnu 1864 ji Pivoda představil italskému impresáriovi B. Merellimu s myšlenkou na pozdější uplatnění na italském jevišti. 10. 2. 1865 debutovala R. v PD jako Leonora (Verdi: Troubadour) a vystoupila v několika dalších rolích, zpravidla jen jednou nebo dvakrát. 16. 5. 1865, ještě před premiérou Smetanovy Prodané nevěsty, přednesla na koncertě Umělecké Besedy se zpěvákem Klimešem dvě dueta z této opery. 1865 ukončila studium u Pivody a 1866 odešla do Milána, kde jí patrně Merelli zprostředkoval školení u ředitele konzervatoře L. Rossiho. Získala smlouvu na sezonu 1866/67 v místním Teatro Carcano a vystoupila 10. 11. 1866 pod pseudonymem Gabriela Boema (Julia, Spontini: La Vestale). 1867/68 působila v Teatro Grande v Brescii. 1868/69 byla primadonou společnosti Opera italiana (řed. Merelli?), která hrála v zimě v Charkově a v dubnu 1869 uspořádala v Moskvě několik italsko-slovanských koncertů. Na podzim 1869 uvažovala o návratu do Prahy a jednala s vedením PD, k dohodě však nedošlo. V červnu 1870 v Praze pouze hostovala v záskoku za onemocnělou sopranistku (Markéta, Gounod: Faust a Markéta, Leonora, Verdi: Troubadour). Vzbudila nevoli, protože zpívala italsky, což v dopise publiku v Národních listech 29. 6. 1870 omlouvala krátkostí času na přípravu. 1869/70 vystupovala v italském divadle ve Rijece a poté s různými operními společnostmi v Itálii. Několikrát koncertovala v zámoří (1874, 1876, 1878 Indie, Jáva, Filipiny, Čína, Japonsko). 1876 se v Miláně provdala za divadelního ředitele (původně houslistu) R. Steffaniho (1834–1923). 1881 vystupovala v Austrálii a v New Yorku. 1884 hostovala v ND a byla vřele přijata publikem. Kritiky (s výjimkou Jindř. Böhma v Divadelních listech) však byly k případnému angažmá odmítavé s poukazem na její věk. Po finančním krachu manžela se 1901 stala profesorkou zpěvu na univerzitě v Melbourne, kde ve skromných podmínkách žila do roku 1922, v posledních letech téměř slepá.
Referáty o debutu v PD poukazovaly na drobné nedostatky (např. na špatnou sluchovou orientaci v ansámblech), vcelku však byly příznivé. Smetana v Národních listech jí přiznal krásný soprán ušlechtilého zvuku a značného objemu, dosti vyrovnaný ve všech registrech, což připsal dobrému vedení v Pivodově škole. Při dalších vystoupeních se poukazovalo na její hereckou nevyzrálost (Eurydika, Gluck: Orfeus a Eurydika, Gabriela, Kreutzer: Nocleh v Granadě). Ani ohlasy italského debutu 1866 v tisku nebyly průkazné, což bylo patrně ovlivněno i průměrnou pověstí divadla. Až usilovným studiem a rozvíjením svých dispozic se R. propracovala k úspěchům. Na rozdíl od většiny českých zpěváků, kteří mířili na německá nebo rakouská jeviště, dovedla do praktických důsledků studijní zásady Pivodovy školy a zaměřila se na italské scény. Jistou dobu trvalo, než se prosadila; v tamní tvrdé konkurenci rozhodovalo vedle pěveckých kvalit též finanční zajištění, společenské styky a agentážní zázemí, jež R. zpočátku postrádala. Z Prahy odcházela v době, kdy vznikala konfliktní situace mezi tzv. Pivodovým a Smetanovým křídlem hudebního života, a její uplatnění v PD za Smetanova vedení bylo sotva možné. Skupině kolem Smetany se jevila jako představitelka „překonané“ italské operní školy, k níž se hlásila repertoárem, italštinou a rovněž požadavkem suverénního postavení zpěváka v opeře. V Pivodově táboře postupně vznikl mýtus o pěvecké hvězdě vyhnané nepřejícím yklprostředím do zahraničí. Nedostatek zpráv i záměrné falešné informace zkreslily reálný obraz její kariéry, jež ve všech etapách není dosud zcela osvětlena.
encyklopedie.idu.cz, 22.7.2017
Gabriela Roubalová
rok od - do | instituce, obec, poznámka |
???? - ???? | Austrálie |
Gabriela Roubalová
rok od - do | skupina, *vznikla, poznámka |
???? - ???? | osobnosti (Plzeňský kraj), * |
Gabriela Roubalová
kalendárium | ||
rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
2006 | Kalendárium osobností západních Čech na rok 2007 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město) |