Jaroslav Červinka

* 15. 8. 1943,
malíř

 

pohlaví: muž

heslo:
Ing. Jaroslav Červinka se narodil 15. srpna 1943. Dětství prožil v Újezdě u Brna. Od raného dětství se u něj projevoval talent pro kreslení a malování, takže pomaloval, co se dalo a jeho výkresy malované při vyučování ve škole, vždy skončily na školních výstavkách.
V páté třídě základní školy si usmyslel, že půjde studovat na Vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova. Navzdory odporu rodičů si vytrucoval přihlášku na školu a v dalším roce, když mu rodiče původně nevyhověli s tím, že snad si děcko dokáží uživit. Po skončení šesté třídy a absolvování přijímacích zkoušek nastoupil v roce 1955 ke studiu na vojenskou školu do Bratislavy.
Při studiu vojenské školy měl štěstí, když jeho výtvarného talentu si povšimnul jeden z vynikajících pedagogů, akademický malíř a pozdější zasloužilý umělec Antonín Smažil. Ten ho přizval do výtvarného kroužku a po dobu pětiletého studia na něj působil a předával mu do budoucna cenné umělecké zkušenosti. Zde dostal možnost výtvarně se podílet na malování různých pedagogických pomůcek a práci pro mládežnický časopis. Na výstavách výtvarných prací byl oceňován vždy mezi nejlepšími. Přišla i nabídka ke studiu na Akademii výtvarných umění, tu však z důvodu, že chce vystudovat nejdříve nějaký technický obor, odmítl.
V letech 1960–62 studoval obor řízených protiletadlových raketových střel v Technickém učilišti v Liptovském Mikuláši. I zde pracoval výtvarný kroužek, ale vedoucího kroužku pana Petráše náš autor nezaujal. Tím na určitou dobu neměl možnost pokračovat v rozvíjení výtvarných schopností. Vzhledem k přezbrojování armády na raketovou techniku bylo studium zkráceno na dva roky s tím, že výuka probíhala denně až do večerních hodin. Čas pro další aktivity prakticky neexistoval. Z hlediska umělce citelná ztráta času.
Po skončení učiliště v červnu 1962 byl jmenován do důstojnické hodnosti poručíka ve věku 18 let, jako nejmladší v Československé armádě. Ve funkci technika nastupuje službu na raketové základně na severní Moravě v Karviné.
V roce 1964 se k malování vrací. Po přidělení bytu bylo možno vytvořit prostor pro tuto činnost. Tomu také nahrával systém nepřetržité bojové pohotovosti a povinnost zdržovat se doma kvůli dosažitelnosti. Jednoho dne při cestě ze zaměstnání zakoupil soupravu olejových barev a ještě ten den se podle časopisu snažil namalovat portrét herečky Olgy Šoberové. Zdálo se mu, že i přes
několikaletou pauzu jako by maloval lépe. Herečka si byla podobná a od toho dne se malování stalo trvalým autorovým koníčkem. Skicuje městskou krajinu, zkouší svoje vlastní náměty a cítí, že naráží na první umělecký problém. Najít vlastní motiv a vytvořit vlastní umělecký záměr se mu po delší době daří překonávat. Úspěšně se účastní armádních uměleckých soutěží, maluje pro kamarády a známé. Navrhl a vytvořil kovovou plastiku symbolizující raketové vojsko, která byla umístěná v kasárnách.
V roce 1970 nastoupil k pětiletému studiu na Vojenskou akademii, fakultu elektro v Brně, obor protiletadlové raketové vojsko. Na Vojenské akademii jsou vytvořeny vynikající podmínky pro rozvoj uměleckých činností. Po celou dobu navštěvuje výtvarný kroužek v kolektivu dalších talentovaných členů v diskuzích si rozšiřují umělecké obzory. V péči pana Miroslava Krobota má kroužek k dispozici veškeré materielní zabezpečení – barvy, místnosti, keramickou dílnu i modelky. Úspěchy na společných výstavách se dostavují. Toto období bez pochyb významně pomohlo rozvoji jeho kreslířských a malířských dovedností.
Po ukončení studia se dostává do problémů s velitelem armády k vůli nedodržení závěrů personálních pohovorů se pokusil stěžovat a po roce je donucen za velmi dramatických okolností k odchodu z armády. Další období z uměleckého pohledu zcela ztraceno.
Po propuštění z armády ze dne na den nastupuje práci v Tesle Brno. Po velmi krátké době působení v technologii přechází do úseku vývoje podniku jako vývojový pracovník. V té době poznává skupinu výtvarníků soustředěnou v klubu Šmeralových závodů pod vedením akademického malíře Jana Janči. Klub Šmeralových závodů uspořádal Ing. Jaroslavu Červinkovi samostatnou výstavu v jeho zařízení, která se setkala s přiměřeným ohlasem návštěvníků. Spolu s dalším výtvarníkem v té době sochařem, Ing. Prchalem často diskutují s mistrem Jančou o smyslu umění a dalších otázkách. Často ho navštěvují v jeho ateliéru a stávají se jeho nejbližšími přáteli. Zde se autor dostává na úroveň tvorby, která mu umožňuje prodávat obrazy přes Dílo – uměleckou organizaci Svazu výtvarných umělců. Některá jeho díla jsou přijata a zapsána do seznamu uměleckých děl Československa.
Koncem sedmdesátých let dostává Tesla Brno významný státní úkol ve spolupráci s Ústavem přístrojové techniky Akademie věd v Brně vyřešit výzkum, vývoj a výrobu elektronového litografu. Vývoj tohoto zařízení si
vyžádala studená válka mezi Východem a Západem. Zařízení mělo být schopno pomoci řízeného elektronového paprsku vyrobit masku nezbytnou pro výrobu integrovaných obvodů s velmi vysokým stupněm integrace. To představovalo pro představu hustotu milion tranzistorů na cm2. Elektronový litograf byl vyvíjen ve spolupráci s tehdejším Sovětským svazem. Ten dodával systém pro řízení parametrů elektronového paprsku, jeho souřadnic a dalších údajů nutných pro práci zařízení. Pro dokreslení významu úkolu je třeba připomenou, že tak vysoký stupeň integrace elektronických obvodů byl vyvolán potřebami armády, zejména potřebami raketového průmyslu.
Autora napadlo, že by mohlo být zajímavé vytvořit co nejmenší litografii pomocí elektronového paprsku tak, aby nesla znaky uměleckého díla. Bylo mu jasné, že takové dílo mohou na světě vytvořit v takové zemi, kde mají úroveň technologie umožňující práci s elektronovým paprskem tak miniaturních rozměrů. Na Západě to byly USA, Japonsko a možná Holandsko. Na Východě jen Československo, tedy autor na našem litografu. Dalo se předpokládat, že je mizivá pravděpodobnost, aby i jinde došlo k souběhu faktu, že k tak unikátnímu zařízení má přístup umělec. Tím bylo rozhodnuto o realizaci unikátního uměleckého díla.
Další otázka byla, jaký námět zvolit pro takto unikátní dílo? Rozhodnutí padlo: symbol města, kde byl elektronový litograf vytvořen. Brno – Petrov s Anenskou ulicí. Zbývalo jen převést příslušnou olejomalbu do kresby na milimetrový papír a vytvořit povely – program pro litograf. Krok za krokem byla vytvořena datová báze obrazu a pomoci děrné pásky přenesená do počítače. Tak vzniklo první umělecké dílo na světě, litografie zobrazující městskou krajinu namalované elektronovým paprskem s nejtenší čárou šířky 0,1 μm metru. Celkové rozměry díla jsou: šířka 148,49 a výška 159,53 μm. Litografická série je tvořena 149 identickými mikrolitografickými obrazy.
V tomto období pracuje profesně zařazen na funkci vedoucího oddělení dlouhodobého rozvoje v Tesle Brno. V roce 1983 odchází pracovat do vládního orgánu – Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Významně se podílí ve funkci vládního rady na rozvoji elektronové litografie, měřící a laboratorní techniky. Po rozpuštění Státní komise je formálně přeřazen do Federálního výboru pro životní prostředí a posléze při reorganizaci propuštěn. Asi půl roku je bez zaměstnání. Je reaktivován a postupně se propracuje na Ministerstvo obrany. Před odchodem do důchodu pracuje na Ministerstvu
financí a ve funkci ministerského rady má na starosti Mezinárodní měnový fond a později Světovou banku. Průběžně se věnuje malířské tvorbě a vědě.
V současné době se věnuje hlavně vědecké spolupráci s prof. Ing. Pavlem Ošmerou CSc. Společně ještě s Ing. Pavlem Wernerem pracuje na zajímavé teorii týkající se subatomární struktury hmoty. Z této vědecké práce se také odvozují některá jeho umělecká díla, která můžete vidět na výstavě.
www.obec-krenovice.cz

poznámka:
NK ne - 2014/06
Ing.
malíř amatér, člen výtvarného kroužku při 1. brněnské strojírně ZKG (Závody Klementa Gottwalda)