Lidová konzervatoř

obec: Ostrava - Přívoz
adresa: Wattova 5
tel.: 596 136 805
www: www.lko.cz

poznámka:
Z historie

Autor projektu Lidové konzervatoře a jeho realizátor Jaroslav Dvorský vytvořil prototyp vzdělávací instituce, která více či méně inspirovala ke vzniku lidových konzervatoří i jiné kraje a města, především pak Prahu a Olomouc.

Výuka byla zahájena roce 1957 nejdříve v oboru hudebním, později v oborech tanečním, dramatickém a posléze i v oboru výtvarném, včetně fotografie. Cílem Lidové konzervatoře bylo poskytování profesionálního vzdělání adeptům z oblasti zájmové umělecké činnosti, či lidové umělecké tvořivosti, ale také tzv. poloprofesionálním hudebníkům a později profesionálním učitelům společenského tance.

Lidová konzervatoř proto navázala spolupráci s nejlepšími pedagogy, které Ostrava tehdy mohla nabídnout. Byli to např. prof. Vladimír Svatoš, prof. Josef Schreiber, dirigenti Jiří Waldhans a Josef Daniel, sbormistři Jan Řezníček, Ladislav Vrtal a sbormistr a hudební skladatel Antonín Tučapský. Silně byly obsazeny pěvecké třídy, kde učili Jiří Herold, Helena Zemanová, Lubomír Procházka, Drahomíra Drobková - sólisté SDO, profesorky konzervatoře Vlasta Danielová a Jiřina Žurovcová a jiní. O rozvoj tanečního oboru se zasloužily především Zdena Kyselá, umělecká vedoucí a choreografka folklórního souboru Hlubina a Jarka Calábková, umělecká vedoucí a choreografka Tanečního klubu Ostrava a etnografka PhDr. Hana Podešvová. Pro dramatický obor získala Lidová konzervatoř dr. Miroslava Etzlera, dr. Jaroslava Černého, Annu Kratochvílovou, Miroslava Holuba, Šárku Babrajovou, Ladislava Knížátka, Marii Vikovou, Ludmilu Bednářovou. Velkým osobním nadšením a obětavostí, spolu s vybraným týmem lektorů se Jaroslavu Dvorskému podařilo položit pevné základy ostravské Lidové konzervatoři.

Krize nastala v letech 1969 a 1970 v důsledku enormního nedostatku peněz. Nakonec se však kritická situace vyřešila převedením Lidové konzervatoře ze správy Krajského národního výboru do správy města a škola se stala součástí Městského osvětového střediska, později Městského kulturního střediska v Ostravě. Lidová konzervatoř během svého působení přispěla k růstu řady uměleckých individualit, především z oblasti neprofesionálních aktivit - sbormistrů, dirigentů dechových hudeb, kapelníků tanečních orchestrů, tanečníků, choreografů, moderátorů s přesahem do profesionální sféry a především učitelů společenského tance, zpěváků operních a operetních sborů, dokonce i sólistů, režisérů amatérských divadelních souborů, herců a známých populárních osobností, např. Jiří Halama NDMS, Stanislav Matis SND Bratislava, Heidy Janků, Martina Kociánová, Dagmar Misařová Čs. rozhlas, Boris Gadziala rádio Morava, Marie Pištěková herečka monodramat - angažmá Francie, Zdeněk Pavlíček SD Opava a mnoho dalších.

V roce 1991 došlo k delimitaci Městského kulturního střediska v Ostravě. Pro Lidovou konzervatoř to znamenalo zásadní změnu v oblasti legislativy. Rozhodnutím zastupitelů města Ostravy a zřizovací listinou byla zřízena samostatná příspěvková organizace Lidová konzervatoř. Tím se rozšířily i možnosti vzniku a nabídky nových oborů. Škola také poprvé dostala svou budovu v Ostravě-Přívoze na ulici Wattově. Zde se do roku 1999 vyučovaly všechny základní umělecké žánry. Od školního roku 1999/2000 přibyla další budova na Kosmově ulici, kam se přesunuly obory dramatický a výtvarný. V roce 2009 došlo k přejmenování Lidové konzervatoře, p.o. na Lidová konzervatoř a Múzická škola, p.o., tzn. že Múzická škola může již legálně užívat svůj letitý zavedený název a je plnoprávnou organickou součástí Lidové konzervatoře.

Múzická škola byla založena roku 1991 s cílem poskytnout na území města občanům s handicapem stejné podmínky pro komplexní osobnostní rozvoj jak je tomu u zdravé populace. Je experimentálním projektem Miloslavy Soukupové, který se průběžně plní a postupně rozšiřuje. Škola je určena všem potřebným ve věku od tří let bez ohledu na druh handicapu, věk a talentovou způsobilost. Navštěvují ji posluchači se somatickým, smyslovým, duševním a mentálním postižením, včetně žáků s poruchami chování. Ale též posluchači zdraví, a to z důvodu sociální a umělecké integrace. Dvacetiletá kariéra školy není samo o sobě nic překvapujícího. Co však stojí za pozornost jsou mimořádné výsledky. Vždyť málokdo by před devatenácti lety uvěřil, že posluchači školy pro handicapované budou jednou vystupovat s Janáčkovou filharmonií Ostrava, či účinkovat opakovaně v rámci Mezinárodního festivalu Janáčkův máj, nebo že její talentovaní žáci se stanou studenty středních a vysokých uměleckých škol a budou vítězit v celostátních soutěžích. Múzická škola vytváří na území města integrační platformu, která nemá v celé České republice obdobu.