Huťský Dvůr, Horní Planá (Český Krumlov)

obec: Huťský Dvůr, Horní Planá (Český Krumlov)
adresa: _

poznámka:
-
Huťský Dvůr (Hüttenhof)
Na místě pozdější osady Huťský Dvůr na dolním svahu Smrčiny založil již na poč. 17.stol. Niclas Preyssler sklářskou huť zvanou Planer Glashütten (Plánská huť, podle nedaleké Horní Plané) nebo také Kaltenbrunn (podle chladného pramene, který v těchto místech vyvěral). Preyssler se výměnou za stavební povolení musel vrchnosti zavázat k pravidelným ročním dodávkám okenních terčů (6000 průhledných a 15 000 neprůhledných) a sklenic (2 kopy vinných a 1 kopa pivních), tedy výrobků, na něž se závod od počátku specializoval. Roku 1632 převzal sklárnu nový majitel (patrně) Adam Pranghofer (Prambhoffer), původem z Lepoldschlagu v Horních Rakousích, jehož bratr Krystl se již r.1590 usadil v Horní Plané a tento rod zde pak byl až do 20.století jedním z nejvýznamnějších (několik členů zastávalo i post starosty). Pranghoferův potomek Baltasar získal listinou z 9.prosince 1646 od knížete Jana Antonína z Eggenbergu potvrzení o dědičném vlastnickém právu na huť. Roku 1670 postihl sklárnu požár, byla ale znovu postavena (při této příležitosti je písmeně zmiňována v hornoplánské matrice sňatků jako "Khaltenbrunner Glashitn"). Toto období se odehrávalo ve znamení vleklých sporů se sklárnou ve Vyšném (v provozu 1602-1793) o pálení popele ve vrchnostenských lesích a o placení poplatků, které musel každý majitel sklárny odvádět do pokladny majitelů panství, knížat z Eggenbergu.
Dne 30.4. 1686 zemřel ve věku 39 let huťmistr Zacharias Pranghofer a ještě téhož roku se jako nový huťmistr uvádí Mathias Mayr, předtím měšťan v Horní Plané, který převzal sklárnu v důsledku zmíněných sporů ve velmi špatném stavu, s nedostatkem potřebných zásob dřeva i potaše. Situace se nezlepšila ani za dalšího huťmistra Wimmera (nastoupil 1692), který navíc neplatil povinné poplatky panské pokladně, takže r.1694 bylo na doporučení krumlovského hejtmana Johanna Tobiase Prixe rozhodnuto, že celý podnik převezme do vlastní režie přímo správa panství. Nato byl do Kaltenbrunnu dosazen správce Hauer, který v krátké době výrobu povznesl na velmi vysokou úroveň: ke sklárně v této době patřila i císařská dílna a tzv. pucherna (dílna vybavená kladivem, v podstatě obdoba hamru), bylo započato s výrobou křídového skla, tzn. skla vzniklého smísením skloviny s čistým vápencem (křídou), čímž výsledné sklo získávalo mnohem vyšší chemickou odolnost, tvrdost a neztrácelo potřebný lesk. Hauer vedl sklárnu až do r.1703, kdy odešel na sklárnu v Pohoří na Šumavě a novým správcem se stal další z rodu Pranghoferů. R.1715 sklárna po vyčerpání okolních zásob pro nedostatek dřeva zanikla, ještě do r.1717 Pranghofer doprodával zbylé výrobky v Čechách a Rakousku (r.1719 v Rakousku zemřel).
Na místě sklárny byl posléze zřízen panský dvorec, jehož označení - Huťský dvůr - začalo postupně převažovat nad staršími jmény. Situace se prudce změnila se stavbou a zprovozněním Schwarzenberského plavebního kanálu - roku 1792 vznikla díky tomuto technickému dílu nová osada, která přejala své jméno z názvu zmíněného staršího dvora, jehož pozemky přidělil kníže Schwarzenberg patnácti dřevařům pro stavbu domů. Původní nevelká osada se postupně rozrostla, takže roku 1840 již měla 57 domů a v nich 519 obyvatel. V Huťském dvoře vznikla i pobočka dvoutřídní školy z blízké Zvonkové, původně fungující jen v zimním období, posléze celoročně. Roku 1890 měla ves 75 domů s 533 obyvateli, o osmnáct let později 76 domů a 536 obyvatel. Dne 23.3. 1876 se zde narodil pozdější středoškolský profesor, zabývající se šumavským národopisem, Adalbert Jungbauer (zemřel 9.6. 1916 v Chebu, pohřben je v Českém Krumlově). Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto, vesnice postupně vysídlena a v 60.letech zcela zanikla.
Michal Kurz, zanikleobce.cz, 25.6.2016