Dům milovníka umění: Umění a řemeslo přelomu 19. a 20. století

termín: 2003/11/06 - 2012
instituce: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
typ výstavy: stálá expozice

poznámka:
Mansarda
dlouhodobá expozice

V roce 1901 vyhlásil darmstadtský nakladatel Alexander Koch architektonickou soutěž na téma dům milovníka umění. Představovala doslova symbolické vyznění jedné ze základních tendencí své doby, a to nejen složením poroty, v níž zasedli tehdejší nejvýznamnější umělci (Otto Wagner, Josef Hoffmann, Henry van de Velde) a nejen také z hlediska soutěžících (Charles R. Mackintosh, Mackay H. Baillie-Scott, Joseph M. Olbrich). Ztělesnila totiž markantní rys doby – touhu po opětovné syntéze umění a řemesel, ideál nejužšího spojení života s uměním, novodobý kult umění, umělce a vykladače umění, příznačné směřování k velké umělecké syntéze, zvané Gesamtkunstwerk.
Mezi hlavní cíle své činnosti zahrnuje Muzeum umění Olomouc soustavné představování svých sbírek formou stálých expozic. Po dlouhodobém (1995 – 2003) výstavním projektu 100 let výtvarné kultury v Olomouci 1889 – 1989, který se pokusil zhodnotit lokální výtvarnou tvorbu, otevírá v letošním roce další ze stálých expozic. Jejím hlavním cílem je přiblížit dnešnímu návštěvníkovi některé z dobových uměleckých disciplin aktuálních na přelomu 19. a 20. století, tedy různorodé projevy umění a uměleckých řemesel secese, moderny, expresionismu a kubismu. Na jednom místě tak evokovat synestetický účinek celé škály výtvarných disciplin – malířství (Jan Preisler, Antonín Hudeček, Antonín Slavíček, Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Emil Filla), grafiky (Egon Schiele, Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, Utagawa Hirošige, Odilon Redon, Aubrey Beardsley, František Kupka, Josef Váchal), sochařství (Anton Hanak, Jan Štursa, Otto Gutfreund), uměleckých řemesel (Josef Hoffmann, Gustav Klimt, Émile Gallé, Louise C. Tiffany) a konečně nábytku a architektury (Thonetové, Josef Hoffmann, Otto Wagner, Gustav Siegl, Leopold Bauer, Adolf Loos, Jan Kotěra, Dušan Jurkovič, Pavel Janák, Vlastislav Hofman). Výběr exponátů je vymezen léty 1890 – 1919, s drobnými přesahy do doby starší i novější; teritoriálně je soustředěn na střední Evropu (Vídeň, Morava, Praha), v náznacích se však obrací i k dalším uměleckým ohniskům (Japonsko, Francie, Velká Británie, USA).
Soustředěná sbírková činnost muzea v poslední době umožnila shromáždit celou řadu kvalitních akvizic do sbírky uměleckého řemesla zaměřené na moderní nábytkovou produkci od poloviny 19. století do druhé poloviny století minulého. Díky tomu je expozice v jednom ohledu také přehlídkou proměn nábytkového umění od produkce firmy Thonet po český kubismus. Dalším charakteristickým rysem je snaha o představení velké šíře uměleckých řemesel (Wiener Werkstätte, sklo se značkami Gallé, Daum, Tiffany). Tato část expozice mohla být připravena díky velkorysé zápůjčce vídeňské větve rodiny Primavesi, která v moravském uměleckém ovzduší přelomu století hrála dominantní roli, díky dalším soukromým zapůjčitelům a také Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Poprvé se rovněž v Olomouci představí výběr ze sbírky japonského dřevorytu 18. – 20. století z pozůstalosti Karla Svolinského.
Expozice je doplněna ukázkou dobových bibliofilských tisků a uměleckých časopisů, doprovozena texty o secesním ideálu house beautiful a bohatě „ilustrována” citáty proslulých básníků, umělců, filozofů a architektů své doby.
-dv-