Uta Peyrer: Rozšiřování prostoru a rozpínání času
typ výstavy: autorská
místo konání: České muzeum výtvarných umění
termín: 2006/02/16 - 2006/03/26
poznámka:
http://www.cmvu.cz/cz369e4/uta-peyrer/
Malířské dílo rakouské malířky Uty Peyrer je představováno v České republice poprvé. České muzeum výtvarných umění v Praze tak v přízemí a 1. patře muzea seznamuje veřejnost s výběrem děl od šedesátých let minulého století až do současnosti.
Autorka nabízí ve své kultivované malbě několik sérií, které mají společného jmenovatele. Tím je hluboce soustředěná malba inspirovaná vztahy individua a kosmu. Její dílo má blízko k některým českým autorům, jenž byli od šedesátých let minulého století podobnou orientací osloveni.
Jak v dnešním duchovním klimatu reflektovat ty současné výtvarné projevy, které odkazují vědomí vztahů kosmu a lidské existence? V těchto souvislostech je malířský příklad rakouské malířky Uty Peyrer nad jiné ojedinělý a příkladný. Více než čtyřicet let soustředěné tvorby kultivuje zvolenými prostředky ta osobní východiska, která lze jednoznačně označit za ukázkový příklad tvůrčího procesu, ve kterém jsou vztahy existence individua a kosmických souvislostí neodmyslitelné a zcela zřetelné. Není bez zajímavosti, že se první signály takového pojetí objevily počátkem šedesátých let minulého století, tedy v době, kdy docházelo v celé Evropě k pozoruhodnému vzepětí politických, celospolečenských a samozřejmě také tvůrčích, ještě modernistických snah.
Uta Peyrer prezentuje výběr svého díla v Čechách nyní poprvé, což ovšem v nejmenším neznamená, že by neexistovaly vzájemné vazby a kontakty od zmíněných šedesátých let s českým a slovenským uměním. Naopak, také díky životnímu partnerovi sochaři Karlu Prantlovi, iniciátorovi legendárních sochařských symposií, projevovali vřelou náklonnost ke zdejším výtvarným umělcům podobného uměleckého názoru.
Pro české umělce se tehdy jednalo o vzácnou možnost přímých kontaktů s představiteli evropského aktuálního umění, v Čechách i na Slovensku žili ve vynucené klauzuře způsobené tehdejšími ideologickými tlaky. Jmenujme za všechny, vedle sochařů, nedávno zesnulého malíře Václava Boštíka, se kterým se Uta Peyrer setkala v roce 1964 u příležitosti malířského symposia v Eisenstadtu, jehož tvorba se rozvíjela souběžně a kulminovala do pozoruhodného malířského pojetí.
Výstavou Uty Peyrer v Praze tak "virtuálně" dochází také k zajímavé konfrontaci podobných malířských orientací, které se paralelně a zcela nezávisle rozvíjely na obou stranách do pozoruhodných výsledků. Potvrzují to různě barevně pojednané série pláten, od kobaltově modrých přes zemitě okrové až k monochromně bílým.
Nejsme zřejmě daleko od pravdy, když připomeneme i prostředí ve kterém díla vznikají. Makrokosmos venkova s jeho klidem, ve kterém autorka nachází prostor ke kontemplativnímu soustředění v bezprostředním kontaktu s přírodou a jejími ročními obdobími, je pro Utu Peyrer stejně nezbytný k životu jako voda. Mohli bychom tak v těchto souvislostech spolu s Kantem znovu připomenout jeho známý kategorický imperativ: "hvězdné nebe nad námi, mravní zákon v nás".