Karel Franta: Kam i čert může! (obrázky a obrazy nejen pro děti)
typ výstavy: autorská
místo konání: Hrad Špilberk
termín: 2014/11/13 - 2015/01/25
poznámka:
II. patro západního křídla
Malíř a ilustrátor Karel Franta se nejprve vyučil litografem. V roce 1946 absolvoval Grafickou školu a ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vladimíra Sychry a Miloslava Holého. Působil jako výtvarný redaktor v nakladatelství Melantrich, kde se setkal mimo jiné také s Jiřím Trnkou nebo Helenou Zmatlíkovou. Svými kresbami a vlastními texty přispíval do časopisů Ohníček, Pionýr a Sluníčko. Tyto příběhy na pokračování vycházely časopisecky v 60. a 70. letech 20. století a před nedávnem byly souborně vydány v Knize komiksů. Kdo by neznal Malého Vinnetoua nebo Kida Lomihnáta z městečka Akorát? A co strašidýlko Kuk?
Veřejnosti je Karel Franta znám především jako ilustrátor mnoha knih pro děti. Podílel se na publikacích Jiřího Havla, Marie Kubátové, Jiřího Žáčka, Václava Čtvrtka, Ilony Borské a mnoha dalších. Půvabné jsou ilustrace ke knížkám Františka Nepila, se kterým jej pojilo přátelství a společné vidění světa z té lepší, veselejší stránky. Na desítky se dají počítat ilustrace, jež doprovázejí pověsti z Čech i Moravy a které k vydání připravil Vladimír Hulpach. Zvláště úspěšná byla spolupráce s Willi Fährmannem, německým spisovatelem, který se věnoval dětské literatuře, či spolupráce s básníkem a prozaikem Reinerem Kunzem. Ilustroval také francouzské vydání Ezopových a La Fontainových bajek. Kresby a obrazy Karla Franty mohli návštěvníci obdivovat na četných samostatných i společných výstavách, doma i v zahraničí, v Praze, Boloni, v Tokiu, ve Španělsku i Mexiku. Dílo Karla Franty bylo oceněno několika prestižními cenami. V roce 1986 obdržel ve Frankfurtu nad Mohanem cenu Grand Prix UNICEF při OSN za nejlepší ilustraci, v roce 1994 byl zapsán na čestné listině IBBY, mezinárodního sdružení pro dětskou literaturu. Obě tato ocenění patří k největším, které mohou výtvarníci ve světovém měřítku získat.
Inspirací pro výstavu na Špilberku se tak stala kniha čertovských pohádek „Kdyby čert na koze jezdil“, jíž Karel Franta propůjčil své rozverné čerty, čímž znovu prokázal, že existují čerti, kterých se děti nemusí bát. „Když potřebuji nakreslit čerta, zaletím si do pekla, to je na konci ulice České. Zabuším na dveře u vrátnice, pozdravím se s vrátným – to je starý čert Bululu – ten zasalutuje a provede „k poctě vidle“. Už procházím mezi kotli, zdravím se s čerty, kteří přikládají tlustá polena pod kotle a udržují tak neustále oheň. Za posledním kotlem zahnu doprava a jsem v kanceláři čerta Dr. Solfernuse. Ten podává informace o všech čertech, kteří se vyskytují v pohádkách,“ napsal v knize.
Chybět ovšem nemohou vodníci a obrázky s hudebními motivy, které maloval často a rád. K vidění je i známá pohádková abeceda či série poštovních známek. „Přeji všem, ať se výstava líbí, odezva u dětí je pro mne největší odměna,“ vzkazuje Karel Franta návštěvníkům do Brna. Děti se nemusí na obrázky jen dívat, ve výstavě je čeká řada hravých úkolů a aktivit – mohou si namalovat čerta na zeď, sklouznout se do pekla, rozšířit si čertovský slovník, luštit čertovské šifry nebo si sáhnout do pekelného kotle. Namalovat si mohou vlastního čerta nebo čertovskou masku. Dospěláci mezitím mohou vzpomínat na to, kterou z vystavených knih, které Franta ilustroval, měli doma. Zaručeně každý aspoň jednu.
