David Helán: Co tam vidíme

termín: 2013/10/08 - 2013/11/20
instituce: Galerie Kabinet
typ výstavy: autorská

poznámka:
Výstava zahrnuje aktuální práce Davida Helána, v nichž rozvíjí témata přestrukturování zavedených myšlenkových postupů a komunikačních žánrů, jazykové hříčky i pozorování nebo spíš zkoumání sebe sama. Pokud tyto okruhy postoupíme k existenciální dimenzi, můžeme je nahradit pojmem samoty. Nikoli v emočních rovinách úzkosti nebo smutku, ale jako vyjádření neprostupného vnitřního prostoru individua. Z pozice diváka lze Helánovy práce buďto nechat působit podobně jako třeba ezoterické praktiky nebo jít důsledně po stopě nekonečnému mentálnímu vrstvení, ovšem s vědomím, že je pochopit nelze. Mezistupně mezi těmito krajními polohami jsou nemožné. Pro druhou diváckou kategorii je třeba krom soustředěného čtení popisek – popisu konceptů performance – připojených k obrazům upřesnit některá Helánova východiska. Předně se jedná o jeho autorský slovník, dokumentující veškeré Helánovy umělecké aktivity, s jehož tvorbou započal v roce 2010, když diplomoval v ateliéru konceptuální tvorby Miloše Šejna na AVU. Aktuální výstava zprostředkovává pro Helána podstatný inovační moment, totiž převod vybraných slovníkových hesel (textu) do estetického zpracování v podobě obrazů nebo zvukových forem. Mezi přítomnými hesly je zastoupen například Rychlokurz pomalého psaný, pojednávající o závislosti obsahu textu na psaní, které je omezeno na úhozy jedním maximálně dvěma prsty, či počítání hlásek na prstech ruky. (Autor zamýšlí vydání dosud neuzavřeného slovníku na VVP AVU. I když uzavření podobného projektu vlastně není definitivně možné.) Další přítomná hesla jsou věnována reálným i fiktivním klasikům výtvarné historie jako je Yves Clown, Gauguinheim nebo Amadeus Mondriani. Poslední ze zastoupených textů je výhradně sebereflexivní, kdy popisuje samotný průběh (jakéhokoli) výkladu a záznamu.

Pro charakterizaci Helánovy umělecké činnosti – přičemž potřeba zpřehlednění a objasňování bývá primárním pocitem, který při jejím sledování zažíváme – se nabízí metafora dvou protilehlých zrcadel. Dvě zrcadla postavená proti sobě tak, aby se odrážela, vytváří nekonečnou soustavu vlastních odrazů. David Helán je tvůrcem i průvodcem světa svých vlastních odrazů: průvodcem svého myšlení o jazyce, sdělování, vědění i o vlastní pozici v oborovém rámci. Tyto výklady přitom nenárokuje logickou argumentací či poučeností, jejich účinnost spočívá v osvobozování se od předpojatých myšlenkových a kulturních uspořádání. Výsledky onoho osvobozování jsou přitom druhotné, nepodstatné. Helán vytváří lexikální i vyjadřovací neologismy a „zašmodrchance“, v nichž je přítomna sebezálibná manýra i vizionářské kazatelství. Nutno doplnit, že tento přístup není výhradně bezděčný a intuitivní, autor je schopen s ním velmi efektivně nakládat. Ví, jak všeobecně fascinující je moment, kdy: „Překročena je bariéra, za kterou rozum sám, zajatý byl do vlastních léček pravidel“ (citace DH). Vztah virtuálního prostoru nekonečných odrazů sebe sama vůči reálnému světu můžeme naznačit dovětkem, že stavění zrcadel představuje autentický způsob věštby budoucnosti. Co tam vidíme, to se splní.