Koupání - akt ve výtvarném umění 1. poloviny 20. století
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie výtvarného umění
termín: 2011/02/11 - 2011/03/27
poznámka:
klavír - Eva Beránková
-
Umělce fascinovalo lidské tělo odedávna. Obnažené lidské tělo zachycovali jen tak pro radost, častěji však do něj vkládali další významy. Tělo pro ně bylo symbolem, nositelem určité myšlenky, nálady, životního pocitu, atmosféry doby... To je patrné i na plastikách Jana Štursy – Melancholické děvče z roku 1906 má ve tváři smutný výraz, tak typický pro počátek nového století a dobový symbolismus. Podobný výraz mají i ženy na obrazech Antonína Hudečka a Jana Preislera. Právě Hudečkovy postavy, zasazené do přírody, měly v sobě odrážet pocity umělce i diváka. Zamyšlený muž od Jana Štursy byl zároveň ovlivněn výstavou Augusta Rodina, která proběhla v Praze v pavilonu SVU Mánes pod Kinského zahradou v roce 1902.
Naprosto jinak působí fauvistická a kubistická díla – jsou živelná, optimistická a kladou důraz na vnější formu – geometrickou a barevnou skladbu. Dokládají to výrazně barevné kubizující obrazy Václava Špály nebo Jana Baucha. Do jednoduchých geometrických tvarů rozložil ženské tělo i Jaroslav Král ve svém obraze Toileta a František Hudeček na plátně nazvaném Ležící akt. Expresívní, fauvistickou barevnost mají ženské akty Jaroslava Šmídry a Eugena Nevana.
Pocity poválečné a prvorepublikové generace vyjádřil ve svých plastikách Raněný a Vítězství Jan Štursa a krátké sestřihy první republiky, vyjadřující dobovou touhu žen po jednoduchosti a modernosti, zachytil na svém obraze Hugo Boettinger a v plastice Josef Jiříkovský. Jakýmsi protipólem Koupajících se dívek Hugo Boettingera je Moravcovo Koupání u Nezamyslic, ovlivněné českým barokem i lyrickými obrazy malířů 19. století. Slohy první republiky byly ve velké míře ovlivněny starším uměním – svým návratem do minulosti reagovaly na předválečnou modernu. Klasický je i Ležící akt z roku 1925 od Pravoslava Kotíka, svou jednoduchostí vyzdvihující krásu nahého ženského těla.
Stejně malebný je i Ženský akt od Karla Součka a plastiky Josefa Kaplického (Dívčí torzo) a Jindřicha Wielguse. Někteří umělci šli při své inspiraci ještě hlouběji do historie a nechali se ovlivnit i antickým uměním. Odkaz na tuto dobu v sobě nesou například obrazy Antonína Procházky, který se po své fauvistické a kubistické tvorbě vrátil ke klasickému umění, a sochy Jaroslava Horejce nebo Karla Pokorného (Mužské torzo).
Protipólem klasicizujících proudů v umění 20. a 30. let byla abstrakce a surrealismus. Oba tyto směry se dotkly i sochařského díla Vincence Makovského, který v roce 1932 vytvořil bronzový Skloněný ženský akt, jenž byl zárověň ovlivněn i kubistickým sochařstvím. Abstrahující formu a oblé linie má Ležící figura od Josefa Kaplického.
Surrealismus zavedl diváky do říše snu a podvědomí a ukázal jim jinou, často děsivou realitu, spojenou mnohdy se zážitky z války, jak je tomu například v kresbách Bohumíra Matala a Václava Zykmunda. V říši snů tvořil i Josef Šíma (bibliofilie Paříž, 1927) a ve 40. letech Zdeněk Sklenář, jehož obraz Bruggy je naplněn fantaskními postavami. Snový je i obraz Ležící akt od Jaroslava Krále z roku 1936.
Po válce se tříbily názory i umělecké směry. Duchem kubismu je ještě ovlivněn Akt v krajině Pravoslava Kotíka; do prostředí divadla a cirkusu nás zavádí obraz Eugena Nevana Odpočívající tanečnice, mající v sobě snad ještě beznaděj druhé světové války, a kresba Františka Tichého Portrét artistky (Colombína). Na obzoru se však objevuje nový věk, spojený s objevy v oblasti techniky a s expanzí do vesmíru. Tento věk reprezentuje poslední obraz výstavy Vodíková Venuše, vytvořený Ladislavem Novákem v symbolickém roce 1950.
zdroj - www.galeriehb.cz
Koupání - akt ve výtvarném umění 1. poloviny 20. století
PHDr. Hana Nováková, ředitelka galerie, Mgr. Markéta Odehnalová, kurátorka výstavy, foto - Ivo Havlík
