Josef Čapek: Země a lidé
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie moderního umění
termín: 2009/11/26 - 2010/01/10
poznámka:
-
Zakladatelskou osobnost českého moderního umění, která stála u zrodu kubismu i poválečného civilismu, významného humanistu, spisovatele, dramatika a redaktora představí výstava z netradičního úhlu pohledu. Diváci se na ní setkají především s dosud málo známými obrazy z období druhé poloviny dvacátých let a z let třicátých. Josef Čapek si v té době vytvořil zcela nezaměnitelný expresivní výtvarný jazyk, s jehož pomocí v jednoduché zkratce a hyperbole vytvářel obrazy obyčejného života lidí zasazených do světa přírody i městské civilizace. Setkáme se na nich s rybáři, myslivci, muži v hospodě, prodavačkami květin, selkami a dětmi pouštějícími draky, stejně jako s proměnami krajiny v různých ročních obdobích. Výstava přesvědčí diváky o vynikajících výtvarných i lidských kvalitách Čapkovy tvorby, k níž se musí stále znovu vracet každá nová generace.
Představit osobnost Josefa Čapka patří snad k nejzodpovědnějším a nejzávažnějším úkolům, které si galerie může před sebou vytýčit. Dílo tohoto vynikajícího umělce, který byl jednou z nepominutelných zakladatelských osobností českého moderního umění, bylo již mnohokrát začleněno do nejrůznějších souvislostí v rámci velkých výstavních projektů, je zastoupeno ve stálých expozicích veřejných sbírek a bylo také prezentováno na řadě monografických výstav, z nichž ta poslední právě probíhá v prestižním prostoru Jízdárny Pražského hradu. Také čapkovská literatura se stále rozrůstá. Zájem o Čapkovo dílo je trvalý a nepochybně bude ještě dále stoupat. Potřebu vracet se k němu zvyšuje navíc dvoudomá tvář umělcova projevu, která sestává z rovnocenného odkazu literárního a výtvarného.
Proč se přes obtížnost úkolu a zároveň i skutečnost, že je Čapek přece jen dosti často prezentován, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem rozhodla takovou výstavu realizovat?Důvodů je několik. Ten první je veskrze mravní. Čapkova osobnost, stejně jako osobnost jeho bratra Karla, z pohledu dnešní rozkolísané doby bez ustálených hodnot a mravních principů, v níž často vítězí ti bez zábran a v níž se nedávno po celém světě, Evropu nevyjímajíc, opět rozhořely válečné konflikty, ční jako monument velké mravní síly, jako vzor lidskosti, který naší době tolik chybí. Velký příklad neplakátového humanismu, soucitu se světem chudých, bezejmenných a ponížených, stejně jako protiválečného angažmá, je dnes nanejvýš aktuální. Mravní hledisko se však týká i otázky umělecké tvorby. I v tomto smyslu je Josef Čapek příkladný. Jeho tvorba se nikdy a nikomu nepodbízela, vyrůstala ze závažných vnitřních příčin, byla silná svou myšlenkou. Nepřizpůsobovala se módám, nebyla nikdy povrchní a nepovyšovala se nad žádný úkol. Vyrůstala z vnitřní nutnosti a inspirovala se pravdou života.
Druhý důvod vysvětluje samotný název naší výstavy Země a lidé. Domníváme se, že podobný titul by se v českých souvislostech mohl vztahovat jenom ke třem výjimečným osobnostem: k Mikoláši Alšovi, Josefu Ladovi a Josefu Čapkovi. Jejich dílo je dnes, podobně jako ve světě literatury například Babička Boženy Němcové či Haškův Švejk, zcela samozřejmě přijímáno jako národní symbol. Není ostatně náhodou, že všichni tři byli prezentováni na velkých souborných výstavách v reprezentačních prostorách Jízdárny Pražského hradu. Právě jejich dílo si člověk vybaví, když přemýšlí o národním archetypu, o domově, rodném kraji, o svých předcích. Právě oni vymezují hranice pomyslné duchovní vlasti a ohledávají podoby „národního" charakteru s jeho základem v demokratickém plebejství a venkovanství. Naše všednodenní skutečnost se již povětšině odehrává v kulisách městské civilizace. O to silněji pak na nás působí návrat k venkovským kořenům, tím nostalgičtěji pohlížíme na obraz všech rodných krajin, na souvztažnost člověka s přírodou, na proměny krajiny v ročním cyklu, na lidský života běh. Tento obraz přijímáme jako obecně platný, protože nás provází od zrození až po smrt v dimenzi důvěrné blízkosti i vesmírné velebnosti. Je tomu tak proto, že je nadán oduševnělou krásou, která v nás vyvolává pocity radosti i smutku, úžasu i soucítění, úsměvu i melancholie. Takový obraz k nám mluví, takovému obrazu rozumíme.
zdroj - www.galerieroudnice.cz
