In Case of Painting / Zeit der Bilder / Čas obrazu

termín: 2003/04/03 - 2003/06/01
instituce: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
typ výstavy: kolektivní

poznámka:
Výstava pěti německých malířů a jedné malířky s názvem Zeit der Bilder / Čas obrazu volně navazuje na výstavu Klasika 2000, která před časem představila některé aktuální trendy v současné české malbě. Nynější projekt má pro změnu ambici seznámit diváky alespoň s částí aktuálního přístupu ke klasickému médiu malby v Německu. Prostřednictvím výstavy pozoruhodné skupiny Zeit der Bilder, která sice vznikla teprve nedávno – v roce 2001, ale její členové se vesměs znají už od dob studií na Akademii der Bildenden Künste v Mnichově, se tak návštěvníci budou moci seznámit se stále živou problematikou víceméně abstraktní malby. Před zdejším publikem měli tuto příležitost diváci v Madridu, Kolíně nad Rýnem a Friedbergu. Z Olomouce pak výstava poputuje do Mnichova.
Jak bylo naznačeno, pupeční šňůrou spojující tvorbu jednotlivých umělců, dnes už zařazovaných do střední generace, je práce s abstraktními strukturami převážně pravoúhlých tvarů. To ovšem neznamená, že jejich tvorba je výsledkem jen ryze výtvarných operací, zaměřených na zkoumání účinku pouhých linií, tvarů a barev, jak to známe z některých poloh umění klasické moderny i poválečných trendů, zejména tašismu, materiálové malby či geometrické abstrakce. U členů skupiny Zeit der Bilder jde v zásadě naopak o proces transkripce a redukce žité reality do podoby svébytné výtvarné řeči. Tento postup sám o sobě ovšem není nikterak nový. Zajímavé na tvorbě těchto malířů je však to, že látkou pro jejich umělecké a koneckonců i životní vyjádření je jim svět současné velkoměstské civilizace, a vedle toho svou malbou reflektují velmi střízlivým způsobem svůj citový, niterný postoj k dění kolem nich.
Tvorba skupiny tak v celku osciluje na jedné straně mezi novodobým civilismem v podobě obrazů Mariny Hermann částečně kombinovaných s fotografií a na straně druhé s až historicko-společenskou archeologií, jak to lze vyčíst ze struktur klasických olejomaleb Rolanda Kronschnabla, který je původním zaměřením architekt. Ke Kronschnablovu pohledu na svět má blízko i Matthias Mücke, jehož rozměrná plátna syté barevnosti nás svou úspornou znakovou řečí rovněž upozorňují na drsný půvab velkoměsta. Mezi těmito dvěma póly se pohybují zbývající tři umělci. Malba Bruno Kuhlmanna je ze všech vystavujících snad nejvíce spekulativní, což je patrně způsobeno jeho kunsthistorickým vzděláním. Pod chladným, hladkým a ostře svítivým povrchem jeho stříkaných a kolážovaných maleb ale probleskuje silný citový náboj intelektuála, kterému není lhostejný osud současné civilizace. Niternost spojená s delikátně uměřeným výrazem pak vyzařuje ze strukturálních maleb Nosche, který – také poučen vývojem moderního umění – dovede spletité pochody podvědomí neokázale shrnout do velmi úsporného výrazu nepostrádajícího ovšem živost klasické malby. Poslední z nich, Detlef Hartung, snad jako jediný ve skupině reflektuje ve svých obrazech nejen vývoj vizuálních forem za uplynulých více jak sto let, ale svou pozornost vedle konceptualizace výtvarného díla upírá ke světu přírody, k jejím vitálním silám, jež ve svém díle zpřítomňuje jak použitím ornamentu, tak prvků blízkých jakýmsi jednoduchým buněčným strukturám.
Věříme tedy, že šest podob současné malby německé provenience přinese divákům nejen nevšední zážitek, ale také trochu poučení, že v českém prostředí převažující a mnohem tradičnější přístup k malbě je jen jeden z možných.
K výstavě vychází německo-český katalog s průvodním textem Zdenka Primuse, kurátora skupiny.
-ld-