Lost in Time
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Tschechisches Zentrum Wien (České centrum Vídeň)
termín: 2022/03/15 - 2022/05/12
poznámka:
Lost in Time je výstavní projekt představující rakouskému publiku výběr umělců ostravské výtvarné scény a taktéž umělců s ostravským kulturním regionem úzce spolupracujících. Uměleckým hostem projektu je rakouská umělkyně českého původu Elena Steiner. Projekt vznikl ve spolupráci s Ostravskou univerzitou.
…tvůrčí jádro zvoleného kurátorského přístupu…, …prostorové možnosti Českého centra ve Vídni…, …pouhý zlomek ostravské výtvarné scény. Divák…, …možnost identifikovat stereotyp vztahu…, …stereotyp centra…, …a periferie, …dnes…, …sama sebe vnímá jako autentickou součást evropského výtvarného kontextu – celku svébytných regionálních výtvarných středisek.
Lost in Time je název výstavního projektu, odkazujícího k teoretickému konstruktu, akcentujícímu předmětný tvůrčí ekotyp jako pole obsahově a formálně konsonantní, respektive výrazově disonantní se specifickou nikou, jejíž geokulturní kontext je aktuálně nadále existující jako myšlenkové schéma, jako prostor extratemporální, jako skanzen vizuálních, konceptuálních a sociálních interakcí.
Žít na okraji je žít mimo čas? Je nutné rozumět tomu, co je to okraj! Co je to žití mimo čas? Čas v aktuální naléhavosti určuje diskurz centra. Centrum naléhavosti času je existenciální fokus.
Včerejšek. Dnešek. Zítřek.
Ostrava, prezentovaná v letech 1948–1989 oficiální ideologickou hantýrkou jako Ocelové srdce republiky, je dnes městem, na jehož území již není aktivní ani jeden z mnoha desítek dolů. Hutě, železárny, ocelárny, válcovny plechu, drátovny, strojírenské podniky a chemičky prošli úspěšnou restrukturalizací, během níž změnily své pracovní zařazení stovky tisíc lidí…
Svou novou kulturní identitu čerpá Ostrava mj. také ze své mnohonárodnostní minulosti, ale i současnosti. Průmyslový úpadek z devadesátých let 20. století (v počáteční fázi politické, hospodářské i kulturní transformace České republiky) způsobil demografický a kulturní kolaps Ostravy i širšího ostravského regionu. Tato skutečnost byla symptomatická i pro restrukturalizační procesy probíhající v industriálních centrech evropských i mimoevropských.
Ostravská výtvarná scéna je modelovým příkladem zrodu nové kulturní identity vznikající na postindustriálním základu. Divák má příležitost posoudit, zda má tato estetika pouze regionální charakter, nebo se jedná o součást globálních estetických trendů. Autoři tohoto projektu jsou přesvědčení, že právě vývoj v evropských postindustriálních oblastech podporuje jejich názor klonící se ke globálním aspektům příznačným pro novou kulturní, respektive vizuální identitu ostravské výtvarné scény.
Pro středoevropskou výtvarnou scénu posledních dvou dekád je příznačná emancipace regionálních výtvarných scén na etablovaných tradičních kulturních centrech. Tyto regiony postupně upevňují své kulturní sebevědomí a stávají se plnohodnotnou součástí evropského výtvarného provozu. Jedním z příkladů je i Ostrava, industriální město, které svou identitu v dřívější době odvozovalo výhradně od těžby a zpracování nerostných surovin. Dnešní identita Ostravy je z velké části založena na dynamických procesech odehrávajících se v kulturním a kreativním prostředí tohoto města.
