S „divočinou“ ve třech galeriích

podnázev: Tematická trojvýstava je v letošním roce největší akcí Galerie Klatovy/Klenová

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2002
počet reprodukcí: 2 čb
strana: 27
jazyk: český

poznámka:
-
Výstava Divočina – příroda, duše, jazyk chce přestavit téma „divočiny“ jako příběh dobrodružné cesty poznání. Autorem trojdílné expozice je Jiří Zemánek.
Výběr umělců se lomí do dvou těžko měřitelných částí: uznávaní (mrtví) klasici (například Julius Mařák, Bohumil Kubišta, František Kupka, Emil Filla nebo Jan Zrzavý) a současní (živí) umělci (od Václava Boštíka přes Milana Knížáka až třeba k Jiřímu Černickému). Celkem přes sedmdesát autorů.
Současníci se dále štěpí na obecně známá jména (Jiří Beránek, Zorka Ságlová či Václav Stratil), na tvůrce blízké galerii (Rudolf Dzurko, Michal Singer, Vladimír Kafka nebo Viktor Karlík) a na kurátorovy objevy či oblíbence (Marko Pogačnik). Vztah k námětu jako kdyby místy nerozhodoval. Trpaslíci Kurta Gebauera se už skoro dvacet let hodí prakticky pro jakékoli téma, do klatovského podzemí autor znovu oprášil trpasličího psa z roku 1984.
Samoúčelná hra na tajemství
Vystavuje se na třech místech současně, v klatovské Galerii U bílého jednorožce, v Klenové na zámku a v Sýpce. Krásný, původně čistě účelový prostor Sýpky svádí k samoúčelné hře na tajemství a k prázdným efektům (proděravělé a zevnitř nasvícené Ulity Miloše Fekara nebo obrovský Šíp (1986) Františka Skály narušující vyznění fotografického obrazu Petra Nikla z cyklu Divoši (2000).
Niklův inkoustový tisk z negativu přitom patří k zajímavějším dílům. Zábavné a živé jsou olejomalby Víta Soukupa inspirované ilustracemi dobrodružných knížek: Hbité kanoe se hnulo… nebo Náčelník se přenesl… (obě 1996-1997). Modernismus se svou proklamací pokroku možná není schopen vyřešit problémy dnešního světa, ale současní umělci nežijí v divočině. Naopak, využívají všechny objevy a vymoženosti s oblibou zatracované „materialisticky orientované civilizace“. Za panenskou divočinou cestují tryskovými letadly, chráněni očkováním, léky a speciálním oblečením, vyzbrojeni automatickými fotoaparáty.
Když Paul Gauguin prohlásil: „Já jsem divoch," sotva mluvil o sobě jako o malíři zvládnuvším historii umění, techniku a technologii malby. Proti vývoji, tedy proti času, putovat nelze. Možné je přestat tvořit, jako to dokázal básník Arthur Rimbaud, nemožné pro profesionálně pracovat a přitom zcela uniknout vlivu své doby.
Všechno, co v moderním umění vzniká, je součástí jediného proudu. Výjimkou na pomezí umění jsou snad některá díla vystavená na klenovském zámku - neodbytné kresby a brikoláže Anny Zemánkové nebo věcné záznamy obsedantnich představ Karla Havlíčka. Ale už sotva primitivizující díla Václava Boštíka nebo Jan Křížka v Galerii U bílého jednorožce.
Jen další otázky
Současné výtvarné umění tápe, potřebuje se omladit. Touží po čerstvé krvi, vysálo už podněty naivistů a art-brutistů, inspiraci hledá u „nezkažených" primitivů. Jejich výrobky a výtvory svádějí k napodobení, ale umělci si z nich berou většinou jenom formu, která se záhy vyprázdní v manýru. Díla přírodních lidí navíc nikdy nebyla míněna jako umělecká, vždy měla praktický smysl, náboženské určení, mystický význam.
Primitivismus v moderním umění nevypovídá „především o složitém napětí v západní kultuře", ale o našem okouzlení exotikou a o bezradnosti. Není prostředkem k podvratné sebereflexi vlastní kultury, je jenom rozšířením naší umělecké tradice. Odpovědi na věčné otázky mimo jiné hledáme v idealizaci přírodního způsobu života, ve smyšlence o naprostém souznění člověka a prostředí, v mýtech a legendách, v romantických představách o možnosti návratu ke kořenům, ale cesta neexistuje. Divočina v Klatovech a Klenové maximálně snad přinese další otázky. Dokumentaci projektu shrne obsáhlý sborník Divočina - příroda, duše, jazyk, který vydá nakladatelství Kant.
Protože výletníci většinou nepřijíždějí do Klenové za moderním uměním, prohlídka galerie je pro ně součástí návštěvy hradní zříceniny. Asi to nebyl kurátorský záměr, ale různorodost a nevyrovnanost vystavených prací a subjektivita výběru - tedy to, co odborníci považují za nedostatek - činí klatovsko-klenovskou Divočinu obecně přijatelnou a zajímavou.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení