Současné české výtvarné umění

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Týdeník Rozhlas
rok vydání: 1996
strana: 13
jazyk: český

poznámka:
-
Tržní hospodářství se i v oblasti umělecké tvorby řídí vztahy mezi poptávkou a nabídkou, které určují ceny, a tím i hodnocení umění. Výtvarné umění je mimo jiné oblast podnikání, ve které dochází k maximálnímu zhodnocení vynaložených nákladů. Pořizovací cena papíru, plátna, tužek, uhlů, sádry, dřeva a barev je vzhledem k prodejní ceně díla většinou zanedbatelná. Potencionální kupci ale chtějí mít za své poctivě vydělané i nepoctivě nabyté peníze jistotu, chtějí dílo s obsahem, který teprve dodává obyčejnému materiálu hodnotu. Chtějí získat něco neuchopitelného a nedefinovatelného, co překonává omezenost života jedince a dotýká se podstaty bytí, krásy, poznání, moudrosti, absolutna nebo boha, něco, co není možné za peníze koupit, co ale paradoxně spoluurčuje prodejní cenu díla. Možný kupec ale potřebuje mít nějakou záruku, jistinu, dobré reference, nechce se zmýlit, sáhnout vedle. Staré umění je už dostatečně přebrané, hodnoty jsou v podstatě vytříděné, všeobecně uznané. Žádné velké objevy se nemohou konat, prodejní cena je v zásadě jasná, samozřejmě je vysoká a bude dál narůstat, ale ne závratnou hyperbolickou křivkou, tedy tak, jak je to možné u umění současného. Rozvinutý umělecký trh se tedy logicky zaměřil na umělce, kteří začínají. Zavedení nového jména je nutnou podmínkou k finančnímu zhodnocení díla, nové umělce je třeba dostat do širšího povědomí. Nové věci většinou nepřijímáme s přílišným nadšením, na nové si musíme zvykat. Přijetí mohou ale ovlivnit reference historiků umění, články v novinách a časopisech, v odborných periodikách, pořady v rozhlase a v televizi. Rčení, že se dobré zboží dokáže chválit samo, je legenda, která nikdy neplatila a ani dnes neplatí. Zdá se, že kvalita na našem trhu s uměním zatím příliš nerozhoduje, prodat je dnes možné prakticky cokoli. Je třeba jenom rozvinout širokou kampaň založenou na několika axiomech. Dílo je dobré už proto, že ho galerie nabízí a že má stanovenou cenu. Je to sice cena značná, ale i zároveň neobyčejně příznivá. Brzy totiž naroste a vynaložené investice se bohatě vrátí. Riziko tedy není žádné, jenom ostatní podnikatelé nejsou natolik probuzení, aby tak dobře investovali.
Výroba umění u nás za posledních pár let mnohonásobně vzrostla. Podle Gaussovy křivky se nabídka na uměleckém trhu, tedy na aukcích a v soukromých galeriích, rozkládá v podstatě do tří skupin. Špičkových věcí je málo, vyloženě špatných soch a obrazů také, převládá průměr tvarovaný dobou a současnou módou. Mezi umělci, galeristy, publicisty a teoretiky se navíc objevil syndrom Snídaně v trávě. V dějinách umění už bylo tolik v budoucnu nejvíce obdivovaných prací současníky odmítnuto, že si většina teoretiků dnes nedovolí vyslovit jasně svůj názor. Komerce naštěstí nevyžaduje originalitu, ale stejnost. Aby se obchod mohl úspěšně rozjet, musí mít podnikatel dostatečnou zásobu zboží, jinak nemá smysl ani uvažovat o reklamě. Pozoruhodná je ale i zpětná vazba, lehkost, s jakou jsou výtvarníci prakticky bez rozdílu ochotni uvěřit, že právě oni vyrábějí hodnotná díla. Výroba sebevědomých umělců je však také součástí strategie a taktiky trhu. Umělec je motivován nejen penězi, ale i uznáním, slávou, vlídným slovem a rád uvěří, že právě on vytváří skutečné hodnoty. Důkazem mu totiž jsou nejen vysoké ceny, které jsou kupci, ochotni za jeho díla zaplatit, ale i zájem teoretiků, obdiv mladých kolegů a věrnost galeristů.
Shrnuto: důkazem hodnoty je to, že se dílo prodává, a fakt, že se dobře prodává, je důkazem jeho hodnoty. Současné výtvarné umění se tak dostává do začarovaného kruhu. Pokud to ještě je umění.

objednat do studovny