Výstava obrazů z Bretaně a jižních Čech Adolfa A. Zahela

podnázev: Topičův salón

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Právo lidu
rok vydání: 1927
ročník: 36
číslo: 139
počet stran: 1
strana: 9
jazyk: český

poznámka:
-
Impresionismus našel své poslední útočiště v krajinářství, neboť hlavní jeho složky, světlo a barva, jsou vázány v prvé řadě na přírodu. Většina malířů-krajinářů u nás nenamáhá se popojíti kousek dál a svědomitě omalovává a stejnou machou jako před lety a lety tytéž věci s větší nebo menší zručností. Anarchický impresionismus tím, že dal malíři naprostou volnost, zaneřádil malířství na dlouhý čas, jen opravdoví umělci tomuto nebezpečí unikli, vědouce dobře, že naprostá svoboda vyžaduje na druhé straně naprostou kázeň a znalost hranic, kam až lze jíti. Nedostatek formy je kardinálním nedostatkem impresionistického malířství, vyplývajícím z jeho chápání malby jako věci vidění a ne stavby. Jeho iluzionismus, jehož šalebnost byla mistry přivedena k největší dokonalosti, nemohl vystačiti jednou provždy. Kladné hodnoty impresionismu byly spíše charakteru řemeslného než čistě výtvarného a musila přijít obroda, již počal Cézanne, duch, který položil základ celému modernímu malířství. Vnášeje do malby řád a zákonitost, vrátil jí její nátěr. Přivedl k nové platnosti zapomínané funkce barvy, staraje se nejen o zrakový účin věcí, ale i o objem, prostor a linii. Těchto několik úvodních slov musilo býti napsáno, neboť stojíme-li před obrazy A. Zahela, uvědomujeme si znovu důležitost Cézannova činu. Zahela nelze nazvati impresionistou ani realistou, třebaže některé znaky by tomu nasvědčovaly. Zahel je krajinář, který je si vědom, že barva má více funkcí, než jí přikládala paleta impresionistů. A proto jeho obrazy neohrožuje nudnost nesčetných pláten všelikých následovníků neživotného již směru. Každá jeho krajina má svůj přísný řád, je scelena a komponována barvou, která nemá hýřivosti impresionistů, ale je zdušena a místy až smutná, tím vyvolává dojem značné zhuštěnosti oproti roztříštěnosti impresionistických pláten. Je syntetický a svírá barvou předmět do pevných kontur, modeluje jej, tím přemáhá nutnou plošnost a zvýrazňuje své krajiny poutavé atmosférou zádumčivosti, která vládne obojím krajem, ať je to Bretaň nebo český jih, odkud celá tato žeň pochází. Mezi českými krajináři je Zahel zjev, který daleko přesahuje průměr. Jakási monotónnost podání, již tu a tam pozorujete, neopravňuje k soudu, že malíř nemůže dál, časový úsek 1924/26, z něhož všecky obrazy pocházejí, je příliš krátký pro svědomitého umělce, než aby v něm mohl opouštěti onen způsob malby, který považuje pro sebe ještě za neuzavřený. Z olejů jmenujeme „Břehy oceánu", „Krajina pod mrakem", „Ve žních".
H.