Uvidění

podnázev: Vladimír Doležal (1946) studoval...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vladimír Doležal: Uvidění
rok vydání: 2003
počet reprodukcí: 2 b
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: anglický, český

poznámka:
-
Vladimír Doležal (1946) studoval restaurování na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Akademii výtvarných umění v Praze. Na Miami University Oxford v Ohiu sedm let vedl letní kurzy Jak pracovat s papírem. V letech 1993-2000 učil na pražské AVU technologii malby. Ovládá klasickou kresbu, tradiční malířské řemeslo, jako zkušený restaurátor rozumí výtvarným postupům, a zároveň je osudově přitahován krásou odpadků, zbytků, nedodělků a nepodarků, pokleslých materiálů, zavržených předmětů. Doležalova tvorba působí nejednotně, jako kdyby se v něm přetahovalo několik přístupů.
Maluje velké figurální obrazy, monumentální krajiny, a zároveň mačká, trhá a lepí drobné útržky starých papírů. - Rozšlapanou bedýnku z dýhových latiček pasuje na reliéf, ze zdi strženou vrstvu prolepených plakátů povýší na plastiku, plech přejetý tramvají opatruje jako relikvii - přesně vyjadřuje malířovy pocity a rozpoložení. - Bez zábran přeskakuje z jedné formy na druhou, když ho NĚCO (materiál, výrobek, hmota, barevnost, rytmus, destrukce) zaujme, spustí nespočetné obměny a variace. - Doležalovy kresby, koláže, papíry, komentáře, malby i objekty lákají - a zároveň odpuzují. Odpuzují a současně vábí. - A to jsou tady ještě knihy, vykultivované experimenty s knižní podobou a obsahem. V. D. je možná vnitřně rozpolcený, ale podstata nejzávažnějších (podle mne nejzávažnějších) prací se léta nemění. Nenápadnými i brutálními zásahy komentuje (vykládá či dovypráví) nalezené obrazy. Nevyhledává přitom, jako kupř. Jiří Kolář nebo i Rudolf Fila, známé reprodukce, nevybírá atraktivní materiály, záplavu obrazových informací k sobě připouští v poměrné celistvosti. Nicotného, chudého, problematického (a kdoví jakého se znaménkem mínus) je ve světě taková převaha, že tu strašnou váhu raději ani nechceme vidět. V. D. zpracovává včerejší noviny, loňské časopisy, tiskopisy, plakáty, reklamní nalejvárny, makulaturu, odpad - svět je jaký je, nemá smysl si namlouvat, že některé věci neexistují. Do komentovaných obrazů, koláží a asambláží tak vstupuje naprosto přirozeně současnost, všemožné obrazy světa se nabízejí k použití. Samozřejmě tu bezbřehou potopu zpracovat nelze, ale V. D. se o to alespoň pokouší. Veliké podzemní místnosti zanesl papírovými polo- a čtvrttovary, krabicemi, kartony, odřezky, plechy, umělohmotnými výlisky, prkýnky, latěmi, rámy, plátny. Kdoví, jak by to v jeho ateliéru dnes vypadalo, kdyby v roce 1989 nevyhořel? Doležalovy komentované obrazy, kresby, koláže a asambláže vznikají většinou samostatně, ale občas je skládá do větších (někdy až několikametrových) sestav. Ty lze vnímat jako abstraktní kompozice, i číst v jednotlivostech, coby vizuální pojmy. Všechny ty časopisecké a reklamní banality jsou ale pozměněné, pootočené jiným směrem, přetřené černou a bílou temperou. V. D. ve všech zahlédl (UVIDĚL) hledaný smysl, záblesk krásy. Potrhaná auta a umazané krasavice už nemohou být symbolem snu a touhy, výtvarný komentář zbavil reklamní démony moci, odhalil je coby šidítka. Lákavé pentle a vějičky (na co se to vlastně posadíme, když někomu sedneme na vějičku?) přestaly podněcovat podvědomé či potlačené žádosti, ale dál budí zvědavost. Díla vyzdvižená z odpadu jsou vykultivovaná a zároveň dál chudá, nepodobají se velkému umění, jejich maskování je místy tak dokonalé, že někdy vypadají jako pouhé nálezy.
Doležalovy komentáře patří do stejné skupiny jako Ladovy obrázky dotvořené Tomášem Vaňkem, ale výsledky jsou protichůdné. Vaněk provokativně doplnil mistrovy kresby hlavními mužskými a ženskými pohlavními znaky - pyji a prsy. Když se přidali dotčení dědicové, mohla mediální čtverylka začít. Debata, o opodstatněnosti či nemorálnosti užití cizího uměleckého díla pro vlastní sebevyjádření, bohužel skončila dřív, než mohla pořádně začít. - Citacemi či parafrázemi známých uměleckých děl se přitom zabývala a zabývá dlouhá řada umělců všech generací na celém světě, z česko-slovenských např. Milan Bočkay, Marie Blabolilova, Dalibor Chatrný, Běla Kolářová, Vladimír Kordoš, Martin Mainer, Ladislav Novák, Pavel Rudolf, Miroslav Šnajdr nebo Dezider Tóth. - Čím jsou použité předlohy a jejich autoři provařenější, roste naděje, že se i jejich variace díla prosadí. Tomáš Vaněk nenaplnil Ladovy kresby novým obsahem, naopak, malířovu všudypřítomnou - lidskou i zvířecí - erotiku snížil na kreslený vtip pro jediné použití. Rychle se proslavil, a zároveň si tak trochu zatarasil cestu k závažnějším pracím, k malbám stříkaných přes nalezené nebo vyřezané šablony. Výklady Vladimíra Doležala velký rozruch nikdy nevzbudí; nenápadností a pokleslostí formy se úspěšně brání masovému přijetí. Nesoulad mezi materiálovou nízkostí, velkorysostí provedení a vysokým očekáváním (mluvíme přece o uměni), je často tak veliký, že se s ním divák nedokáže vyrovnat. Místo vtipkování se svými díly dotýká problémů mediálního působení. - Chudoba, špína, bída a nemoc jsou neobyčejně malebná témata. Působivý je voskový povrch mrtvé kůže, sošná je strnulost umučeného těla. Bezchybné (většinou retušované a vylepšené) fotografie přijímáme, díky „viditelné" opravdovosti, jako obrazy skutečnosti. Fotografie je dokonalý filtr, spolehlivě potopí všechny projevy tělesnosti. Od reprodukované krve se nikdo neumaže, moč na obrázku není cítit, zanícená rána po čerstvě uříznuté noze je krásně zeleno-modro-fialová. Je to jenom hra na pravdu, navíc hra s falešnými kartami. Schopnost některých živočichů přizpůsobit se z ochranných důvodů (barvou, tvarem těla nebo chováním) jiným tvorům se v biologii nazývá mimikry. Stačí tak málo - účast na výstavě, zařazení do významné sbírky - a do té doby podvratně působící práce náhle (A NAJEDNOU) začnou vypadat jako ostatní uznaná díla. Jenomže - zarámováním nebo přelepením průhlednými fóliemi přesvědčivost do té doby živých komentářů hasne. Vladimír Doležal se pohybuje v nejistém meziprostoru, mezi přijetím a odmítnutím. Rozkrývá mechanismus lží, polopravd a manipulaci, a jakoby mimochodem objevuje krásu i tam, kdy by podle všeho být neměla.
-
Vladimír Doležal (b. 1946) studied art restoration at the Vysoká škola výtvarných umění (Academy of Fine Arts and Design) in Bratislava and at the Akademie výtvarných umění (Academy of Fine Arts) in Prague. At Miami University in Oxford, Ohio (USA) he led summer courses in How to Work with Paper. From 1993-2000 he laught courses in the technology of painting at the Academy of Fine Arts in Prague. He is proficient in classical drawing and traditional painters' craft, as an accomplished art restorer he understands creative techniques, and at the same time he is inescapably attracted to the beauty of litter, rubbish, unfinished work, cheap materíals, odds and ends, objectionable subjects. Doležal´s work operates on different levels, as if he were being pulled by differing approaches.
He paints large, figurative paintings, monumental landscapes, and at the same time crumples, tears, and glues small strips of old paper: a trampled box holding veneer works well as a relief, a layer of posters plastered on a wall is removed and hung over a sculpture, sheetmetal from an old streetcar guards a relic - expressing exactly the painters feelings and state of mind. Vladimír Doležal works with old newspapers and magazines, posters, flyers, trash - the world as it is: it would be nonsense to imagine that certain things do not exist.
At the samé time he is concerning himself with citations and paraphrases from famous works of art and from a slew of artists of all generations and from all ověř the world; those from the Czech Republic and Slovakakia include Milan Bočkay, Marie Blabolilová, Dalibor Chatrný, Běla Kolářová, Vladimír Kordoš, Martin Mainer, Ladislav Novák, Pavel Rudolf, Miroslav Šnajdr and Dezider Tóth. Vladimír Doležal´s interpretations will never cause a great commotion; the low profile and despondency of the form successfully protects itself against mass acceptance.
Vladimír Doležal moves within the uncertain inter-space between reception and refusal. He reveals the mechanisms of kies, half-truths and manipulation, and somehow manages to discover beauty, even where all claim that it does not exist.

Uvidění

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Uvidění

osoba   narození   poznámka
Doležal Vladimír   9. 6. 1946