Masová kultura je veliký obchod

podnázev: "Prostě mi neprodloužili smlouvu," říká Jaroslav Krbůšek, kurátor Galerie Václava Špály

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2002
ostatní fotografie: 1 čb
strana: 30
jazyk: český

poznámka:
-
Už dvacet let organizuje Jaroslav Krbůšek výtvarné výstavy. Dva roky spolupracoval s Jazzovou sekcí, v letech 1984-1992 uspořádal 111 výstav v Kulturním středisku Opatov, později dalších 30 ve své soukromé Galerii Ruce. Od roku 1994 je kurátorem pražské Galerie Václava Spály. Nyní se s ní loučí.
LN: V Galerii Václava Spály se teď místo výstavy vrší levné knihy. Jak tomu rozumět?
Podle mne je to jedna z nejradikálnějších instalací, která ve Špálově galerii byla. Vznikla z nutnosti, ale myslím, že odráží situaci v současném českém výtvarném umění.
LN: Proto jste ji tedy nazval Vykoupení?
Když se najednou začali hlásit sponzoři, požádal jsem nadaci o revokaci rozhodnutí. Oficiální odpověď jsem zatím nedostal, ale vím, že správní rada moji smlouvu neprodloužila. Aby mohlo Občanské sdružení na podporu Špálový galerie zaplatit dluhy, vymyslel jsem instalaci Vykoupení. Vypadá jako normální knižní výprodej, všude hromady knih, ale na osmi stěnách jsou na přeskáčku nalepené a mezi knihami jako součást předvánočního výprodeje vyskládané pozvánky na výstavy, které jsem tady uspořádal. Jako kdybychom vyprodávali další kus historie legendární Špálovky.
LN: V Galerii Václava Spály končite?
V roce 1994 jsem vyhrál konkurs na vedení Špálovky. Od té doby mi Nadace ČVU smlouvu každý rok prodlužovala, a letos ji prostě neprodloužila. Nikdy neřekli, proč s prodloužením souhlasí, a neřekli mi to ani, když mám skončit.
LN: Kolik jste uspořádal ve Špálově galerii výstav?
Sto pětačtyřicet, ale na přípravě některých se podíleli různí kurátoři, podrobný seznam je v galerii vyvěšen. Špálovka byla v zoufalém stavu, nám se ji podařilo za pomoci sponzorů rekonstruovat. V roce 1997 jsem prostor rozdělil na dvě části - podzemí (Galerie Malá Špálovka) bylo většinou určeno začínajícím autorům a experimentálním pracím, v přízemí a v patře jsem vystavoval větší soubory a zavedenější výtvarníky, Ty dvě výstavy vždycky byly tak trochu v protikladu.
LN: A výběr autorů?
Nejdřív jsem musel sehnat peníze na běžný provoz. Něco na ministerstvu, na pražském magistrátu, ale hlavně ale hlavně od sponzorů. Dneska vidím v náplni galerie i určité kompromisy, největší koncem letošního roku. Několikrát se už už zdálo, že budeme muset končit, ale já chtěl za každou cenu dotáhnout letošní rok do konce. Hledal jsem tedy někoho, kdo by byl tak dobrý, aby zapadl do koncepce Špálovky, a zároveň alespoň částečně uhradil provozní náklady. To se mi ještě podařilo u Antonína Kroči a potom už se nenašel nikdo kvalitní.
LN: Komu Galerie Václava Špály patří?
Dům městu, přesně Bytovému podniku Prahy 1 v likvidaci, asi od roku 1961 má na výstavní prostory papíry Český fond výtvarného umění, později jeho následnická Nadace Českého výtvarného umění.
LN: Co budete dělat?
S radostí si rok odpočinu. Určitě ale po Novém roce začnu budovat internetovou galerii. Z českého umění tam bude to nejlepší, co mohu nabídnout. A budu se staral o sběratele a o jejich sbírky. Prostě chci využít mnohaleté zkušenosti a kontakty. Když jsem sestavoval soupis výstav, překvapilo mě, jak byl každý rok dramatický. Budu, nebudu pokračovat? A také jsem si konečně uvědomil, že něco definitivně skončilo.
LN: Je pro galerie jedinou cestou komerce?
Pomocí dotací, grantů a ročních sponzorských smluv na provozní náklady už za současné ekonomické situace nelze pokračovat. Soukromé galerie se budou profilovat komerčně. Velké dělají většinou výstavy zasloužilým, nejraději mrtvým, umělcům, často je nekriticky přebírají jako uznané hodnoty, mladým výtvarným podhoubím se - až na několik výjimek jako např. Galerie hlavního města Prahy - vůbec nezabývají. Špálovka bude scházet, její neexistence české umění poškodí. Možná to ale je přirozený vývoj vyvolaný společenskou poptávkou. Větší zájem je o zkorumpované politiky než o současné umění.
LN: O moderní umění ale nikdy nebyl velký zájem.
Mám pocit, že je to čím dál horší. Všechno se odvíjí od působení médií. Ve všech se tvrdě dává přednost filmu, divadlu, populární hudbě. Masová kultura je pro všechny veliký obchod. Vydělávají producenti, výrobci, dovozci, prodejci, a vlastně i sdělovací prostředky. Studenti na uměleckých školách jsou vychováváni především k úspěchu. Právě vznikající - nové, a zatím jakoby malé - umění není dnes nikdo schopen uchopit a prosadit. Jak je možné, že po osmi letech práce nemám na další provoz galerie peníze? Proč mě ze Špálovky nevyštípal nějaký mladý kurátor: Dědku, běž pryč, já to budu; dělat jinak. To by bylo to zdravé. Ale já po osmi letech končím jenom proto, že mě nadace vyhnala.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Masová kultura je veliký obchod

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944   rozhovor
Krbůšek Jaroslav   9. 10. 1952   rozhovor

Masová kultura je veliký obchod

instituce, obec
Galerie Václava Špály, Praha

Masová kultura je veliký obchod

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2002/12/03 - 2003/01/05   Jaroslav Krbůšek: Vykoupení, Galerie Václava Špály, Praha

Masová kultura je veliký obchod

osoba   narození   poznámka
Hrouda Jan        

Masová kultura je veliký obchod

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 81122, Jaroslav Krbůšek