Namalovat celý les

podnázev: Hovoříme s grafičkou Marií Blabolilovou

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Svobodné slovo
rok vydání: 1988
počet reprodukcí: 1
strana: 11
jazyk: český

poznámka:
-
Marie Blabolilová (1948) je hlavně známá jako grafička. Ze všech grafických technik si vyvolila jedinou - černobílou variantu čárového leptu; vytvořila touto technikou několik stovek různých grafických listů. Na letošním bienále grafiky v polském Krakově byly její práce odměněny jednou z cen. Souběžně s grafickou tvorbou se ale vždycky věnovala i malbě. Malovala obyčejné věci, mezi kterými žije - okno, židle, lavička, stůl, dveře, lampa - a až donedávna to dělala docela tradičním způsobem. V posledních letech maluje na linoleu potištěném shluky pestrobarevných bodů. Něco podstatného se v její malířské práci změnilo.
Jak vás napadlo malovat na linoleum?
Ten nápad s linoleem, to bylo docela jednoduché. Malovala jsem židle a stoličky, kanystry z umělé hmoty, věci, které mám doma v bytě nebo v ateliéru. Stály na podlaze a na podlaze ateliéru mám právě takové lino. Napadlo mě, že bych tu podlahu malovat ani nemusela, že bych lino mola vzít a malovat přímo na ně. Potom jsem si všimla, že se na tom novém obraze objevilo i něco jiného, co jsem předtím nemohla tušit. Vznikalo tam zvláštní napětí mezi strukturou linolea a mezi tím, co jsem malovala. A potom tam hned od začátku bylo něco navíc. Byla tam pravidla, se kterými člověk musel počítat. Ta daná pravidla si začala vynucovat i to další, co na obraze ještě nebylo. Bylo to něco jiného, než klasické malování. Ohromně mě to bavilo a osvěžilo. Proměnila se i barevnost obrazů. Kdybych začala malovat na čisté plátno, nikdy bych to neudělala tak výraznými barvami. Tady jsem ale ty barvy musela použít, aby se můj motiv v tvrdé konkurenci strakatého linolea vůbec prosadil. Zdálo se mi, že dělám něco hrozného, ale současně v tom bylo něco osvobozujícího, dělalo mi to dobře.
Obrazů na linoleu jste namalovala kolem dvaceti. Byla to jenom tříletá epizoda nebo v tom budete dál pokračovat?
To se dá těžko odhadnout, ale asi takhle dál dělat nebudu. Ne, že bych nechtěla, ale objevily se technologické problémy. Olej v barvách naleptává lino, ze spodní vrstvy do obrazu proráží dehet. Také se linoleum s pestrým a výrazným vzorem přestává vyrábět. Přišla jsem ale na jinou věc, která mě stejně zaujala. Začala jsem malovat na rytmizovanou strukturu vytvořenou malířským válečkem. Ano, tím řezaným, jak se s ním malují stěny bytů. Je to ale docela čerstvé a tak zatím nevím, jestli to vůbec k něčemu bude.
Souvisí váš způsob malířské práce s vaší grafickou tvorbou?
Určitě. Mám totiž přímo odpor k obrysovým liniím. Kresebnou sítí, nějakou grafickou osnovou si často pomáhám i v grafice. Když mám na ploše desky nějakou grafickou strukturu, mám zmapovanou celou plochu listu a mohu tam snadněji nalézat to, co mě zajímá. Něco už je v té struktuře přímo dané, dalších možností je nepřeberně, stačí si jenom vybrat. Než ale začnu dělat, jsou mi nejdůležitější věci už jasné.
Například jaké?
Třeba - voda. Voda teče vodorovně. A tráva, když do ní nefouká vítr, tráva roste svisle. Kmeny stromů jsou k vodní hladině kolmé. Zrcadlí se v ní obráceně. Déšť padá shora dolů. Jsou různé typy deště. Sníh padá po kouskách. Z takhle jednoduchých principů ta základní osnova vzniká. Do ní potom vepisuji ostatní znaky. Zajímají mě pocity. V přírodě mám hlavně ráda její nálady, změnu. V grafice si znovu vyvolávám to, co jsem zažila, znovu si to představuji. Mám ráda přímost. To, co chci povědět se snažím vyjádřit co nejjednodušeji.
Pracujete v komisích pro amatérskou výtvarnou tvorbu. Jaké jsou tam vaše zkušenosti?
V těch různých komisích dělám tak dlouho, že mám pocit, že je to odjakživa. Ale vážně, dělám to asi deset let. Vybrané práce amatérských výtvarníků se nijak podstatně neliší od výstavy, kterou třeba pořádá Svaz českých výtvarných umělců. Amatéři mají, také bohužel většinou špatné, vzory. Špatné vzory ale tolik nevadí, časem se proměňují, módní zájem opadne, zůstane jenom to důležité. Horší to je s časem amatérů. Mají ho málo, chodí do práce, mají rodiny, dělají jenom na úkor volného času. A mají i jiná omezení. Dostat se o kus dál, třeba jenom do širšího povědomí, do se podaří jenom několika výjimkám. S přitom to není dáno jenom kvalitou jejich prací. Spíš to je důsledek povahových vlastností - schopností zalíbit se, vlichotit, trefit se, přizpůsobit. Navíc je nikdo z oficiálních výtvarníků nebere vážně. To dělení na amatéry a profesionály mi připadá nesmyslné. Hrozně pohodlné a nesprávné. Takové dělení snad není nikde jinde na světě. Když tohle všechno každý rok několikrát vidím, tak pokaždé žasnu, kde se v těch lidech stále bere síla dál něco tvořit. Jak je to možné, že za ta dlouhá léta nezájmu úplně nezatrpkli? Co jim to umění vlastně dává? Co pro ně znamená? Vždyť maximum, čeho zatím mohou dosáhnout, je dostat nějakou cenu v nějaké soutěži. Měli by dostat oficiální šanci.
Jak to vlastně s amatéry je? Mohou obesílat svazem vypsané výstavy? Třeba takové jako je připravovaná výstava grafiky?
Vidíte, já to ani přesně nevím. Ať je to ale jak chce, v pořádku to stejně není. Když nemohou, je to jejich diskriminace - a jestli ano, mělo by se o takové možnost obecně mnohem víc vědět. Plno profesionálů se diví, že jsou lidé, kteří tvoří jenom tak, z osobní potřeby, z vnitřní nutnosti. Znám řadu kolegů, když nemají kšeft, neudělají vůbec nic, ani čárku. Já kromě vlastní práce ještě restauruji. To je zajímavé. Hlavně proto, že když člověk nemůže zrovna dělat, má na tu svou práci ohromnou chuť.
Vaše práce často vypadají jako podobenství. Napadá vás to někdy také.
Mám velký problém. Neumím zobrazit přírodu. V přírodě je toho najednou moc a navíc se to tam všechno hýbe. Připadá mi těžké namalovat celý les a proto většinou zobrazuji jednotlivé stromy. Teď bych chtěla udělat jenom větve stromů. To, jak jdou z z vedlejších stromů přes sebe, jak se proplétají, jak z toho vzniká něco třetího. V přírodě se všechno opakuje. Opakuje se to a je to navíc vidět. Když začnou kvést bezinky, to je velká událost. Nebo - na jabloních se začnou dělat jablka. V přírodě jde jedna činnost za druhou, všechno se tam přímo žene do něčeho jiného. A všechno je tam stejně důležité. Všechno je obsaženo ve všem.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Namalovat celý les

osoba   narození   poznámka
Blabolilová Marie   4. 3. 1948   rozhovor
Hůla Jiří   7. 6. 1944   rozhovor

Namalovat celý les

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2001   Rozhovory, Dauphin, Praha, s. 13-15

Namalovat celý les

grafika
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1987   Padající strom I.

Namalovat celý les

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 71174, Marie Blalbolilová, výstřižek