Sen marnotratného syna

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1937
strana: 302-303
jazyk: český

poznámka:
-
Tvář má prubíř lásky,
strach však zkouší na mne
pro karneval masky:
hlasy dutě klamné,

lží rozpáraná ústa,
prázdné oči děravé,
tvář pak odulá a tlustá
růměnce má nepravé.

Na sebe je musím vzít,
dokud jsou jen pro smích,
musím ústa obroubit
do zamlklých rtů svých.

Tak málo sobě podoben,
bratr sotva pozná mě,
snad jsem shnilý dolík jen
vyleželý ve slámě.

Když si lehám, tiše chrastí,
těžký jsem a cizí,
snad si stýská po své vlasti
řečí uschlé hlízy.

A když usnu, tu se zvedá
ohlodaný od krys,
tvář svou ve mně marně hledá,
všude dutý obrys.

Ruce, nohy rozplétá,
rozhrábne mě, roztrhá,
po chlévě mě rozmetá,
srdce – kohout kokrhá,

Do rána po mně slídí slípky,
zrna už ve mně není,
pak sváže mě zas do otýpky,
scvrkne se v dolík tlení.

Sen marnotratného syna

Sen marnotratného syna