Jaroslav J. Alt se před časem rozhodl...

Jaroslav Alt se před časem rozhodl,..., text

Jaroslav J. Alt se před časem rozhodl...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2001
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Jaroslav J. Alt se před časem rozhodl, že vytvoří cyklus sedmi obrazů stejného - hodně velkého - formátu inspirovaný posledními slovy Ježíše Krista. Vědomé rozhodnutí bylo probuzené potřebou vyjasnit si základní (životní či existenciální) problémy, hledáním odpovědí na věčné otázky, touhou po komunikaci. Dnes ve Vlašském dvoře vystavuje kresebné varianty těžkého námětu a tři dokončené malby - práce uhlem a akrylem na plátně. Kresby nejsou jenom pomocnými skicami k definitivní podobě plátna, ale samostatnými díly. Celý cyklus hodlá vystavit v červenci v Nové síni. Nová síň - momentálně zřejmě světelně nejlepší komorní galerie v Praze - je čistý prostor s rozptýleným horním světlem. Světlo není jenom viditelné elektromagnetické záření umožňující vnímání světa zrakem, jako opak tmy (tma je ve Slovníku spisovné češtiny definovaná jako stav bez světla), je častou metaforou duchovních, těžko vyslovitelných, sotva uchopitelných věcí. Když Jaroslav J. Alt hovoří o světle svých obrazů, myslí na energii vyzařující z hlubiny malby, na zhmotnění či zviditelnění vyššího, nad-lidského řádu. Ve starších obrazech, kde pracoval s hmotou barvy, byl přetěžký úkol prosvětlení malby přece jen o něco jednodušší, ale poslední díla jsou nebarevná - černo-bílá, bílo-černá se škálou šedí. Podobají se grafikám, kterým se Jaroslav J. Alt léta především věnoval. Podobizny věci (botník, záclona, lísky na ovoce, zahradní skleník) konstruoval systémem promyšleného šrafování, obyčejné a přitom tajemné předměty převáděl do soustav čar tenkých a rovnoběžných jako paprsky Slunce.
Práce na každém dalším díle sedmidílného cyklu je obtížnější a obtížnější. Jednotlivé obrazy sice mohou (a asi budou) existovat i samostatně, ale v čase vzniku jsou myšlenkově a formálně provázané natolik, že zásah v jedné části vyvolává řetězec proměn na dalších místech. Navíc se poslední malby posunuly do téměř abstraktní podoby. Posun k abstrakci není v Altově tvorbě novým prvkem. V barevných - zde vystavených - obrazech z druhé poloviny 90. let je stále patrná vazba na konkrétní krajinu, ale v cyklu Sedm posledních slov poprvé s plným vědomím pracuje s abstraktní symbolikou.
"Tam, kde slova byť i velmi chytře kombinovaná nestačí vyjádřit poznání," říká o podobné cestě malíř Miloslav Moucha, "se člověk uchyluje k symbolům. Nejbohatší symboly jsou jednoduché formy, formy, které se nazývají geometrickými. Celek těchto forem vytváří tradiční jazyk, který nám dovolí vyjadřovat koncepci světa způsobem subtilním a přímým."
Jak je to ale s obsahovostí a se sdělností takto vybudovaných obrazů? Žijí - Ježíšův příběh a biblické citace - dostatečně silně v našem povědomí? Nebo jsou někde zasuté, přehlušené či zastřené krátkodechými senzacemi? Přes výkřiky o globální vesnici je svět větší, než si jedinec dokáže představit, a tisíce po světě panujících božstev jsou možná jenom různé tváře jediného Boha. Možná ani není podstatné, zdá jsme praktikující věřící nebo bezvěrci. Nejen ve víře, ale i v umění je cosi, co člověka přesahuje. Setkávání s uměním jistě rozšiřuje hranice citlivosti, ale prožitek uměleckého díla je čistě osobní záležitostí, i když síla umění může být umocněna nebo zeslabována kontextem, úrovní společnosti. Slova, věci, předměty, formy, symboly, myšlenky, příběhy - všechno a nic - nedává bez souvislostí smysl. Navíc se zdá, že současnost víc přeje trhu, než umění. Potřeba sdělovat a naslouchat se ze současného umění vytrácí.
Jaroslav J. Alt usiluje o maximální pochopení, o největší věrnost sebe-vyjádření. Zmocnit se absolutna jednou provždycky ale nelze, k absolutnímu nekonečnu (k plnému poznání či k Bohu) je možné se jenom víc a více přibližovat. Víra není odpovědí, je jenom základem, na kterém lze stavět. Navíc nemůže existovat bez možnosti volby, bez svobody, tedy bez pochybností. Na okamžik zapochyboval, jako každý člověk, i Ježíš Kristus.
Evangelium sv.Matouše, kapitola 27., verš 45. a 46.: "Od šesté hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté. - A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" Jsou velikonoce. To, že výstavu zahajujeme právě dnes je náhoda, ale Jaroslav J. Alt si nemohl, až na to počasí, vybrat lepší dobu.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení