Ó Bílečku, píše prokletý básník Deml svému guruovi

podnázev: archiv.hn.cz

typ dokumentu: www
rok vydání: 2013/06/18
jazyk: český

web: https://archiv.hn.cz/c1-60088240-o-bilecku-pise-proklety-basnik-deml-svemu-guruovi

poznámka:
Podobně vášnivá bývá zpravidla jenom láska... Jak dokládá právě vydaná korespondence Jakuba Demla a Františka Bílka, mohou vypjaté emoce provázet i přátelství. Další díl ediční řady Korespondence J. Demla vydávané nakladatelstvím Dauphin nese ostatně název Číslo jednací: láska.

Vzedmuté a u Demla nejednou doslova plačtivé emoce přitom provázejí celé první období vzájemného dopisování v letech 1901 až 1906. "Vaše svícny a Vaše práce mluví sama! A já nebudu mluvit, a já půjdu jen od člověka k člověku, od kněze ke knězi, od biskupa k biskupu, a budu říkat: já jsem sprosťáček a my máme Stavitele! Já jsem pastoušek, a my máme lásku!" zalyká se Deml a staví se do role pouhého služebníka. Jeho posláním není nic jiného než šířit oheň, který zažehl velký Mistr. Mladý literát je zmítán krajnostmi, zůstává disgustován vlažným přijetím Bílkových prací u církevní hierarchie, přesto v propagaci jeho díla nepolevuje. S odvoláním na modlitbu otčenáše píše "mluvit s Vámi, stává se mi nějak chlebem vezdejším", aby v tom už jako by předznamenával budoucí vzájemnou roztržku. Známá Bílkova věta "Já jsem kněz" a jeho interpretace kněžství jako vzájemného bratrského posvěcení je pro římskokatolického kněze vysvěceného diecézním biskupem a vyznávajícím hierarchickou strukturu církve (bez ohledu na to, že je s ní ve stálých přích) nepřijatelná. Píše se rok 1906 a následuje několikaleté mlčení.

Korespondence je obnovena v roce 1912, aby byla opět - tentokrát po šestnácti letech - nahrazena mlčením už setrvalým. Mužem, který se Demla s Bílkem pokouší opětovně dát dohromady, je oběma uctívaný básník Otokar Březina. Vinu na prvním odmlčení později Deml svaluje na staroříšského nakladatele Josefa Floriana, za vším ale bude nejspíš sama Demlova rozervaná a nesmlouvavá povaha. Nelze v této souvislosti nevzpomenout na výrok literárního historika Jaroslava Meda, že Deml je v českém prostředí jediný skutečně autentický prokletý básník.

Korespondence Deml-Bílek je rozdělena do dvou svazků, které respektují časovou prodlevu v dopisování. Každá z knih má přitom přes šest stovek stran! V tomto kvantu figurují spousty jmen, událostí a souvislostí, zásadních i těch marginálních. Se zasvěceným porozuměním a hlubokou erudicí jimi čtenáře provází editorka svazku Iva Mrázková. Její poznámkový aparát a jmenný rejstřík otevírají oponu pochopení tohoto korespondenčního divadla skutečně doširoka. Mrázková dokáže identifikovat dokonce i regionální živnostníky, zapomenuté kněze a další "malé" postavy, které oživují a doplňují svět těch "velkých".

Do širších literárních a společenských souvislostí pak Mrázková zasazuje korespondenci v obsáhlých doprovodných textech. Jeden končí slovy: "Jakub Deml zemřel o téměř dvacet let později než František Bílek. Za těch dvacet let se v jeho životě odehrálo ještě mnoho zvratů, ale ty už patřily jiným přátelstvím a jiným korespondencím." Nezbývá tedy než se těšit na další svazky této výjimečné ediční řady. Po Demlově vzoru může to těšení být nedočkavé a trochu vášnivé.
Jakub Deml byl výtvarnou prací o pouhých šest let staršího Františka Bílka uchvácen už jako seminarista. Ó Pane můj, Příteli milený, Mistře předrahý, Milovaný, Ó Bílečku - těmito a dalšími exaltovanými osloveními tituluje mladý kněz na samém počátku dvacátého století svého gurua. Bílek zůstává výronem citu v té době zcela neznámého příznivce poněkud zaskočen, některé dopisy oslovením ani neuvozuje, jindy přece jen napíše: Milý a drahý, či dokonce Milený druhu můj.

navštíveno 13.8.2021