AVU: dvě století vzestupů a pádů v obrazech

Jan Preisler: Adam a Eva, 1908, olej na plátně, 157 c 143,5 cm

AVU: dvě století vzestupů a pádů v obrazech

podnázev: V rekonstruované Valdštejnské jízdárně končí výstava k 200 letům Akademie výtvarných umění

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2000
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český

poznámka:
-
Výstava k jubileu pražské Akademie výtvarných umění (byla založena císařským dekretem ze dne 10. října 1799) neměla vernisáž, zato se minulý týden dočkala předčasné dernisáže.
Náklady na obnovu Valdštejnské jízdárny dosáhly - včetně průzkumů, projektu a inženýrských činností - zhruba 90 milionů korun. V červnu byla budova předána Národní galerii v Praze do pronájmu. Jubilejní přehlídkou se zrestaurovaný objekt opět otevřel veřejnosti.
Čistý a celistvý prostor je pro výběrové přehlídky vhodný, ale v tomto případě příliš malý, nedovolí představit ani všechny pedagogy. Jednotlivá období v dějinách AVU bodově přibližují malířské, sochařské a grafické práce jenom nejvýznamnějších umělců, osobností, které formovaly nejen podobu školy, způsob výuky a osobnosti žáků, ale celou českou kulturu. Seznam 138 jmen se nakonec zúžil na 64 výtvarníků. Další podmínkou (většinou dodrženou) bylo, že vybraná díla jednotlivých umělců vznikla v době jejich pedagogického působení.
Architektonické řešení sleduje vývojová období, užití chudých materiálů (dřevo a surová překližka) a jejich bezchybné zpracování navozují pocity pracovny nebo ateliéru, polootevřené prostory nabízejí průhledy do okolních částí expozice, naznačující vývoj školy.
V roce 1800 zahájila akademie činnost v pražském Klementinu, dobou počátků je míněno prvních čtyřicet let. Základem výuky byla kresba podle předloh, už roku 1802 působí při škole grafická dílna, v roce 1806 vzniká krajinářská malířská škola vedená Karlem Postlem. Postlovy kolorované lepty dál okouzlují věcností, čistotou provedení, romantikou. Obrazy ze začátku 19. století, například biblické výjevy Františka Tkadlíka, mají dnes půvab lidového vyprávění.
Obdobím historické malby jsou míněna léta 1840 - 1896. Po příkladu Mnichovské akademie a pod vedením Christiana Rubena pracují žáci už podle živých modelů, hlavní zájem je ale soustředěn na historickou malbu. Praktickou výuku doplňují teoretické předměty, a od roku 1842 také architektura.
Mařák, Brožík, Hynais
Ve Valdštejnské jízdárně se sešly uznávané osobnosti (Antonín Mánes, Julius Mařák, Maxmilián Pirner, Václav Brožík, Vojtěch Hynis) i méně známí či opomíjení umělci.
Koncem 19. století se ústav do¬stal do umělecké a finanční krize. Na popud velkého přívržence a štědrého mecenáše Josefa Hlávky byla akademie v roce 1896 zestátněna. Prvním rektorem se stal malíř Julius Mařák. Přibývají nové obory, sochařství vede Josef Václav Myslbek, samostatnou architekturu Jan Kotěra, grafickou speciálku Max Švabinský, na výstavě pochopitelně jsou i jejich díla. V roce 1923 se akademie úředně stala vysokou školou, čilé kontakty s Francií dokládá i jmenování Františka Kupky profesorem pražské akademie se sídlem v Paříži.
Obraz Adam a Eva Jana Preislera z roku 1908 a dvě Kupkova plátna - Stroje (1929 - 1932) a Neodbytná bílá čára (1913 - 1923) - naznačují tehdejší úroveň a možnosti školy.
Pro akademii jistě těžká, ale na výstavě nedostatečně připomenutá, jsou padesátá léta. Po krátkém nadechnutí v 60. letech následovala normalizace, kvalifikací vysokoškolských pedagogů už není profesionalita, ale stranická příslušnost a poslušnost. Autoři expozice bohužel neodolali pokušení představit i slabé, politicky motivované práce - Komunisty (1957 -1973) Miloše Axmana a Píseň o mé vlasti (1982) Jana Hány.
Knížák, Malich, Kolíbal
S příchodem rektora Milana Knížáka se rozšířil prostor svobody a umělecké nezávislosti. Současnost reprezentují díla Zdeňka Berana, Huga Demartiniho, Bedřicha Dlouhého, Milana Knížáka, Stanislava Kolíbala, Karla Malicha, Jiřího Sopka, Jitky Svobodové, Aleše Veselého.
Jubilejní přehlídka AVU ukazuje vývoj školy jako jeden proud společného usilování desítek nejrůznějších osobností. Sousedství či blízkost rozdílných technik, témat a přístupů ozřejmují umělecká díla na obě strany - stará se plní novými významy, současná se pomalu stávají historií.