Marie Blabolilová je známá a přijímaná...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2004
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 197 x 210
jazyk: český

poznámka:
text zahájení výstavy Marie Blabolilová: Retrospektiva, Galerie Peron, Praha, 10.6.-11.7.2004
-
Marie Blabolilová je známá a přijímaná především jako grafička. Její životní - myslím, že se to už tak dá říct, aniž bych Marii pochovával - grafické dílo je velice rozsáhlé, čítá skoro 800 grafických listů vytvořených převážně technikou čárového leptu. Nedávno dostala Cenu Vladimíra Boudníka za přínos české grafice. Boudníkova cena je tedy letos v dobrých rukou, jenom mi není úplně jasné, proč ji dostala právě Marie, a proč ji dostala právě nyní.
Marie Blabolilová už léta patří k jasným hodnotám současného českého umění, a přitom celou tu dobu zůstává poněkud v pozadí. Svými díly (většinou grafikami) je sice zastoupená v několika státních a krajských galeriích, ale pokud vím, nikdo z kunsthistoriků se její tvorbě dlouhodobě nevěnuje, soustavnou pozornost dokonce zatím neprojevují ani soukromí galeristé. V poslední době se ale zájem o Mariino malířské dílo zvětšuje. Předloni vystavovala obrazy v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti, vloni v Galerii U bílého jednorožce v Klatovech. Jednorožce dokonce navštívil i generální ředitel Národní galerie Milan Knížák a ředitel Moderní sbírky NG Tomáš Vlček, do nákupky vybrali několik obrazů. Mariina díla tedy možná budou co nevidět viset ve Veletržním paláci po boku Petra Kvíčaly nebo Stanislava Diviše. Znamená to, že spatřili jejich cenu a hodnotu? Nebo se Marie jenom nějakým způsobem hodí? Nevím.
Obrazy Marie Blabolilové jsou prosté, na prvý pohled srozumitelné. Samozřejmě se do nich promítá přítomný čas, životní styl a prostředí, stav společnosti, ale Marie nejede v žádném dobově vytýčeném směru, nepluje s žádným uměleckým proudem. Je v ní totiž nějaký démon, který ji ponouká k překvapivým výtvarným činům. Svými uměleckými výkony mě neustále vyvádí z rovnováhy. Baví mě tím, jak nepředvídané a nepředvídatelné dělá věci. Přitom není žádný experimentátor, uznává tradici, ale vžitá forma jí pro plné vyjádření pocitů nestačí. Formální objevy Marie Blabolilové nejsou schválnost, ani dobrá strategie. Provokace, touha vzbudit zájem, závislost na úspěchu a na publicitě, snaha trefit se do toho, co se má a co se právě nosí - jsou jí cizí, a navíc to všechno musí být hrozná nuda. Marie se ale očividně – jak vidno - nenudí. Když začala malovat na linoleum potištěné shluky a sestavami pestrobarevných teček, nebylo to proto, že na linoleum maloval či maluje Vladimír Kopecký. Prostě ji napadalo: proč pracně na plátno malovat podlahu krytou linoleem, když může to lino z podlahy vzít a židli, skříňku nebo křeslo namalovat přímo na ně. Totéž platí o využití struktury malířských válečků nebo o reprodukcích známých výtvarných děl vlepených do obrazu. Z prvotního podnětu se odvíjejí další nápady, ukazují netušené možnosti.
Přijít s něčím novým většinou znamená porušovat uznávaná pravidla. Marie Blabolilová je originální, aniž by překračovala výtvarné konvence. Její obrazy a grafiky jsou klasická díla. Možná i proto je dnes její umění obtížně zařaditelné. Zařadit se totiž znamená býti podobný, stejný jako ostatní, a negace (popření) je vlastně přitakáním s opačným znaménkem. Marie Blabolilová ale je jiná. Je svá.

objednat do studovny