Pohyb

podnázev: Vážení přátelé, vítám vás...

typ dokumentu: text
rok vydání: 1988
počet stran: (1 list)
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
zahájení výstavy
-
Vážení přátelé, vítám vás na výstavě Pohyb. Jaká výstava je, jak se nám to všem povedlo, to uvidíte nejlépe sami. Já chci teď povědět pár slov o tom, co tolik vidět není.
Pohyb je další akcí v řadě pracovních setkání. Opět jsme vypsali téma - měla to být díla pohybující se vlivem přírodního prostředí, na zahradě to například jsou otočné figury Jiřího Žlebka, realizace poháněné nějakými energetickými zdroji, třeba kovaný mechanismus Josefa Krupky tady na odpočívadle schodiště, nebo práce proměňující svou podobu zásahem člověka - variabily, kupříkladu vodorovné posuvné a otočné tyčky Radoslava Kratiny, dnes již klasické dílo českého sochařství z roku 1965.
Informaci o připravované akci jsme opět rozeslali všem spolupracovníkům, podobu výstavy vytvořili zase všichni zúčastnění autoři. Tedy nic nového, všechno při starém. A přece něco nového tady je. I když se situace v našem výtvarném umění pozměnila jenom trošku (těžko dnes ještě rozhodnout, zda k lepšímu nebo k horšímu), hodně se změnilo uvažování řady výtvarníků. Vznikl zatím ničím nepodložený pocit, že když se o nich trochu víc mluví, je hned všechno v pořádku a na nejlepší cestě. Charakteristická byla slova sochaře Jiřího Beránka, který mi nedávno v kostelecké hospodě Na plácku pověděl: "Teď, když už se může všechno, je ta vaše galerie zbytečná." - Nejdřív mě takový názor zarazil, když jsem o tom přemýšlel delší dobu, dal jsem mu částečně za pravdu.
Galerie H byla dlouho snad jediným místem v republice, kde se mohli bez vnějších zásahů a omezení setkávat výtvarníci různých směrů, názorů a generací. Taková konfrontace je skvělá a zároveň nebezpečná záležitost. Skvělá je pro vznik nových věcí a pro vzájemné porozumění, nebezpečná pro oficiální veličiny, málo podložené legendy a pracně tvořené mýty. Práce Galerie H byla ze začátku přijímána s nadšením. Když se ale brzy ukázalo, že nám nejde o vytvoření elitního klubu, ale o prostor na práci, prvotní zájem opadl. Během pěti let práce zůstalo kolem GH několik desítek výtvarníků. Ti ostatní - přesvědčení, že to důležité je jinde, jsou pryč, často už dokonce na druhé straně. To je fakt, se kterým musíme počítat. Něco důležitého v usilování Galerie H sice končí, ale to nejdůležitější - otevřenost všem podnětům - dál zůstává. Galerie H bude i v budoucnu více dílnou než ambiciózní výstavní síní.

objednat do studovny