Zdenek Seydl

podnázev: Skizza

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Zdenek Seydl
rok vydání: 1949
počet stran: 3
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
Má rád květiny. Vypravuje je umíněnou, ale laskavou tužkou, jako by měly duši. Opatrně prostírá barvu, jemně, aby ji nepokalil stínem, nepošpinil smutkem. Velké, udivené květy nedramatisuje do kytic; buďte samy a vyzařte svůj děj, proud času, chemii světla, svůj vesmír!
Otevřte ho na kterékoliv stránce, vždycky v něm nasáhnete květiny, ptáky, ryby, brouky: dětství. Jeho havěť a studánky. Toť všecko, co má, poutnický ranec dětství. A sněží nebo svítá, svítí neony, z rybníků letí čápi a řeky se plaší v lukách, je jaro a jsou vánoce, rezavějí modříny a třesou se souhvězdí, jsou hraboši v polích, jsou živá, rychlá města s lidmi, s dětmi, stroji, s budíčkem ráno. A tento malíř, zamilovaný do všeho, co se děje, od jádra jablka až po východ slunce, nechce tady na zemi než všecko vidět a všemu přijít na kloub. Všemu být bratr, ptákům i kamení, bližnímu i dětem, běláskům i rybě. U Seydla máte vždycky pocit, že se právě vrátil z horské stráně nebo ze staré Číny a ve svém srdci že přenáší jejich světlo, pestré kvítí a modrou klenbu, která sice sráží naši pýchu, ale křídla vážky, korunku zmije, sou-dečky chroustů a krůpěj rosy krumpluje třpytem. Ať vám vypravuje tento osobitý, trpělivý hromotluk, který píše ze své samoty dopisy o poesii školáckým, neněžným písmem a maluje štíry a vodní lysky s jemným, nejpřesnějším poznáním, ze vzpomínek a ze zásob barev, ze zamyšlení a z tlukotu srdce, ať vám vypravuje, jak lezl odpoledne v trávě, po kolenou a po čtyřech, tiše, aby ho nevyplašil a nepřiměl ke lži, za krásným modrozeleným broukem. Od tohoto odpoledne ví, jak chodí brouci, jak přelézají stéblo slámy nebo kámen, jak zdvíhají a kladou nohy, jak naslouchají nebezpečí. Ví to, jako to vědí děti na pasece a ovčáci v horách.
A ať vám vypravují věci, které stvořil, co se nadíval, než jim vymyslel tvar a účel, krásu a její funkci. Aby s nimi bylo dobře člověku, aby žily ve vašem bytě jako doma, v harmonii a ne v hádce, aby vám sloužily rády a nesly v sobě tuto radost. Poznáte to na nich, na jeho kobercích a vázách, na kretonu i hrnečku, na dětské hračce i na plakátu, na obálce knížky i na kresbách, že je vymýšlel a udělal někdo, kdo má rád lidi a kdo jim chce zahřát a vyladit domov, aby tam bydlily mír a světlo. Někdo, pro koho i dřevo má svou duši, vůni a děj; i hlína, vlna, juta, porcelán, sklo, lepenka, kůže, plátno. Vytvoř z těchto materiálů svou rukodělnou poesií letní šaty, konvici na čaj, popelník, potah na gauč, vázu na sněženky, vazbu románu. Vymýšlej nové a nové věci, krásné a dobré. Budou-li se s nimi lidé denně stýkat a zvyknou-li si na jejich vkus, bude o tuto krásu a o tento vkus bohatší jejich život. Tady máte krédo Seydlova úsilí.
Tento malíř míchá do barev chválu slunce a práce. Čistí a pálí své smutky v jasu, v přemíře svého srdce. Nebylo marné jeho otlučené dětství, myslí teď na ně jako na džbánek jahod. A jak je dobré, že se zamyšlené dítě, které od mala kreslilo se zvláštní fantasií věci, kvítka, kočky a všecku čeládku boží, záhy srazilo s městem, s jeho množstvím a jarmarkem, s jeho asfaltem, s jeho zlou bídou a nočním nebem. Že se napřed, než mohl jít na studie ke Kyselovi, vyučil v tiskárně sazečem, že tato mladá učednická léta ho naučila učit se pořád, že ho obrousila v zrníčko kolektivu a jeho dělnickou duši — ne korouhvičku módy — stočila tím směrem, kde nutno přemáhat překážky a zmáhat neschůdný terén. (Pěšky, po svých.)
Slouží lidem.
Snad je na pohled schválný. Provokujte.
Přehání, otáčí se, předbíhá, deformuje, je tvrdohlavý, nedbá zákonů. Vytkněte tisíc hříchů jeho osobitosti; odkáže vás zpátky do dětství, ke květinám a broukům, k dětem, k listu stromu.
A má pravdu.

Zdenek Seydl

Zdenek Seydl