přebal - Ivan Urbánek

Nebe peklo ráj

typ dokumentu: příležitostný tisk
rok vydání: 1969
počet stran: (16), přebal
výška x šířka [mm]: 240 x 140
jazyk: český

NK ČNB: cnb000452647

poznámka:
Vydal ke svým 20. narozeninám a jako novoroční pozdrav 1970 pro své přátele Československý spisovatel. Neprodejná publikace.
-
Osud těžký jako plný sud, jednoho domu.

Ono se řekne, dům
nakladatelství kněh českých spisovatelů.
Od sklepa až na půdu nebe peklo ráj.

Pro mě však
to nikdy nebyla ani nebude docela obyčejná budova,
ale řekl bych, živoucí postava
s hlavou a patou, z dějin ulice.
Oči má modrý jako prapor anebo inkoust do plnicích per,
čelo bělostné jako nepotištěný papír,
ústa vykrojená do tvaru pokroku.
Krok za krokem jest kráčeti po klikaté cestě,
slovy a písmeny osvícené. Jaké to energetické závody
zavedly uvnitř sílu elektrického proudu!

V tom tichém domě na Národní třídě hlava je
plná knih, právě vycházejících do světa, jako i
ještě v peřince.
Z plástev voštin lisuje med jako včela v úle.

Ten tichý dům má vlastnosti Plzeňského pivovaru,
v jehož sklepích a zdech
roste pivo jako kdyby nic, tak samozřejmě.

Tak i zdi domu Národní 9 mají povahu pravovárečnou,
naplněnou myšlenkami hlav, jako očarovaný oříšek
z pohádky, uvnitř nich jakoby zakleto,
co bylo, jest a bude, dřevoryty psáno,
vráskami písmáka, Chronos jim vede ruku.

Spolu s ním se díváme a potom si
o tom s někým povídáme, křestní to list knihy.
Protože knihy, jako mražená porce času,
váhy jsou, říká naše paní Národní.

Uvnitř jejího ano a ne, od nakladatelování
pana Borového (borový tu zaváněl háj) přes
lesy, vody a stráně, krakatit se zulámanými stébly poezie,
je vepsán její rodokmen do páteře schodiště.
Jsou to takový docela vobyčejnský schody, ale
jako schody malovaný kroky Fráni Šrámka, Basse a bratří Čapků,
Karla Poláčka, Tomana, Hory, Halase a A. M. Píši,
a Mahenem a Nezvalem, Milanem Kunderou a Janem Skácelem,
kteří se po nich spíše vznášejí, jsou to básníci, i
Oldřich Mikulášek ze sebe v sobě, zde je všudypřítomen,
a Holan, Seifert, Závada, pan Werich po nich kráčívává,
Jiří Suchý, Kolář s pábitelem Bohoušem Hrabalem,
Hrubín, Drda, Neff a Branald, a nové leydenské láhve,
mnoho generací tu zanechává autogramy a vedou se
zde pod paždí s českým románem, s hlavami
vyjmenovanými a nejmenovanými, jdou po nich nahoru
a zase dolů, povinnosti to pohybu moudrosti,
poněvadž ta ve svém občanském průkaze má
v rubrice zaměstnání vepsáno pater noster.
Jsou to schody takový i makový, jako všude jinde,
ale ne docela, a taky někdy hovoří,
i mně jednou řekly, nezapomeň, že když jdeš po nás nahoru,
potkáváš ty samý lidi, který potkáš,
až půjdeš zas dolů, holt vědí svý a taky proč.
Jsou památeční, ač dnes potažené gumolitem,
jsou abecedou české literatury oproti jiným,
podívejte se jednou na ně, nelze stoupati po nich
bez rozechvění, alespoň mně se tak zdá.

Také proto, že je to schodiště továrny na absolutno,
české řeči tištěné, v onom smyslu,
jako když Gutenberg prvními vyřezanými literami
vysázel a vytiskl první slova: Budiž světlo!
Také naše paní Národní svými slovy jako
koštětem smejčí z hlav pavučiny a harampádí
a v srdcích čtenářů pěstuje zahrádky venkovských nádražíček
s hrady a zámky a se slunečnicemi, odkud možno
na perutích představy cestovati do Tramtárie. I
otevřeme-li krásnou českou knihu se šperky ilustrací
a sličných typografických osnov, udávali zde střih a fazónu
už starý pan Brunner a František Muzika, Cyril Bouda,
Karel Svolinský, Jiří Trnka a Oldřich Hlavsa
až po ty nejmladší zahradníky na záhonech knihy.

Protože snoubiti se s písmem řeči je
královské umění, jako matematika, řekl kdosi kdysi.
Písmo na bělostném papíře čela naší paní Národní
duší knih jest, osudem plným.

Proto spisovatelé a malíři, ona souhvězdí
královské rodiny české poezie a prózy barev a čar duhy,
jako prsty deště omývají pravdu z tmy noci.
A z padajících hvězd
na zemi u polních cest rozkvétají
Erbenovy kytice Velkých pátků pro oči čtenářů,
toť účel hry nás na Národní třídě 9.
Napadá mě, že všichni ti lidé a jména,
která sem vcházejí a odtud vycházejí, jsou vlastně
onou energií, která domu tomu dodává sílu,
že je osvíceným, jelikož slovo
je vypínačem od žárovky myšlenky, si myslím.

No a my, prosté elektrony světla a včely úlu,
spisovatelé, malíři, redaktoři a vůbec všichni tam uvnitř,
jako zahradníci a vechtři cest nahoru a dolů
po schodištích života pěstujeme přepečlivě kultury
stejně pomněnek jako růží královských, labutě a pávy
i bodláky, potměchutě a rmenů kmeny
anebo rozrazil, co kvete na břehu řeky Svratky,
atak dále, od sněženky jara až po rakev zimy.
Nejprostší věc na světě, a to je to fajnový,
je dělat, co máme rádi, svoboda je plnění
dané povinnosti, napsal Otokar Březina.
Třeba lípa, kvete si a voní, nestará se,
všimne-li si toho kdo, a proto také jsme všichni rádi
písmenem anebo listem, bohudík,
knihy, která zítra vyjde,
upletena z ráje a labyrintů, odstavců a větné vazby.

Dům onen, jednou jsem šel okolo v půlnoc velikonoční,
jevil se mi jako neustále pulsující a přetékající
sklenice z prastarého českého křišťálu.
Řeknete, že přeháním, ale Anton Pavlovic Čechov řekl,
že nadsázka právo je vypravěče.

Napijme se na zdraví domu,
jde o nakladatelství, tedy slovy máty peprné!
Točíme-li ze sudu nedoléhajíce,
zůstanou nám naspodu brzy jen kvasnice.
A když jsme dveře otevřeli, nutno i zavříti je
slovy Jana Amose Komenského:
Význačné věci obnovování jest klíč a hřebík paměti.

Mám onen, řekněme tedy dům na Národní třídě 9 rád,
moc, je to kořenáč, ve kterém
všechno kvete a plody nese, jsem rád jednou cihlou
zdí oněch, spolu se všemi kamarády
na vinici českého slova, teď dnes a letos a Zdenek Seydl
Tedy napijme se, hej holá, bratří, anebo přemýšlejme,
proto knihy rostou!

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Nebe peklo ráj

přebal - Ivan Urbánek
 

Nebe peklo ráj

osoba   narození   poznámka
Seydl Zdenek   29. 4. 1916    

Nebe peklo ráj

osoba   narození   poznámka
Urbánek Ivan   1. 1. 1933   typografie

Nebe peklo ráj

instituce, obec
Československý spisovatel, Praha

Nebe peklo ráj

instituce, obec
Státní tiskárna, n.p., Praha

Nebe peklo ráj

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 138768
  Památník národního písemnictví, Praha, AČS 01969, 01969a, ZA 7 B 17