Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli...

podnázev: zahájení výstavy

typ dokumentu: text
rok vydání: 1996
jazyk: český

poznámka:
-
Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli, přidal něco i já, jemuž se dostalo potěšení tuto výstavu připravit. Bude to řeč velmi osobní - bude to vyznání.
Nikdy nezapomenu na letní prázdninový výlet s rodiči do Hradce Králové, myslím v roce 1937, kdy mi bylo sedm, během něhož jsem poznal moderní část toho krásného města, zformovanou Josefem Gočárem. Dodnes si vybavuji úctu a hrdost, s níž mi tatínek ukazoval práce sochařů, kteří tam dotvořili veřejná prostranství způsobem, jenž jim dal trvale slavnostní, vpravdě povznášející ráz. Byl to Štursův Vítěz a Gutfreundův T. G. Masaryk. Od té doby je pro mne tento pomník jedním z nejvýznačnějších symbolů první Československé republiky, hned vedle Sukova sokolského pochodu s výmluvným názvem V nový život. Proto mě po roce 1948 tolik rozesmutněla zpráva o odstranění hradeckého pomníku, o to větší radost jsem měl letos, když jsem jej opět viděl na původním místě a zjistil, že můj dojem z něho není o nic méně silný, než byl tehdy před šedesáti lety. Gutfreundův hradecký Masaryk je vskutku jeden z našich moderních pomníků nejlepších.
Mezi tímto posledním a oním prvým setkáním mi tedy uplynula většina života a Gutfreundovo dílo v něm patřilo k nejmohutnějším a nejstálejším zdrojům potěchy a duchovní posily. Jak to bylo útěšné, když jsem se v půli padesátých let jako voják na Šumavě mohl nad číslem časopisu Volné směry z roku 1927, věnovaným zemřelému Gutfreundovi, ponořit do úvah o jeho tvorbě, která v mých očích rostla s každým dalším setkáním a novými poznatky! V těch chvílích jsem byl navzdory krutým okolnostem šťastný. A jak jsem se později za dočasného služebního pobytu v Praze těšil každé ráno na to, že z tramvaje zahlédnu Gutfreundův vlys na průčelí někdejší Legiobanky, neboť i těch několik okamžiků intenzivního vnímání mi stačilo ke štěstí! A kolik nádherných chvil jsem prožil na počátku šedesátých let, když jsem se, už zase jako civilista, mohl v Praze probírat bohatstvím sochařových kreseb a zápisků v bytě jeho bratra Emila, v jehož tváři jsem s radostí nacházel také rysy Ottovy! Hýčkal jsem tenkrát v duchu úmysl pořídit soupis Gutfreundových kreseb, ale doba tomu nepřála a později jsem na to už neměl čas, a soupis nám chybí dodnes. Lepší osud měly Gutfrendovy písemnosti - v osmdesátých letech je připravil k souhrnnému vydání Jiří Šetlík a udělal to úctyhodným způsobem. A ještě něco se mi tehdy v šedesátých letech nepodařilo. To bylo tak: Z noticky v Literárních novinách jsem se dověděl, že je akutně ohrožena Gutfreundova monumentální kompozice na budově někdejších Škodových závodů v Jungmannově ulici v Praze: měla být odstraněna, prý pro svou zchátralost. Tehdy mě napadlo, zda by se přece jen nedala zachránit přenesením na jiné vhodné místo. Okamžitě jsem začal jednat a opravdu se mi velmi brzy podařilo dohodnout s vedením brněnských strojírenských veletrhů, že ji umístí v areálu vybudovaném pro Výstavu soudobé kultury v roce 1928, s jehož stylem bude v dokonalém souladu. Plný radosti jsem běžel do Jungmannovy ulice, abych to sdělil správci budovy, který dal pokyn k odstranění plastiky, a abych tak zabránil jejímu eventuálnímu poškození. Ale on mi vítězoslavně řekl, že už se stalo a že byla odvezena na skládku šrotu na Maninách; zřejmé se záležitostí velmi spěchal. Potom mě dal z budovy vyhnat houfem uklízeček ozbrojených smetáky a košťaty. Taktak jsem unikl lynči a uháněl na Maniny. Pozdě! Všechno bylo už rozřezáno a odvezeno kamsi na Berounsko. Toho správce budovy prý pak dokonce soudně potrestali, ale co to bylo platné? Nejsmutnější bylo, že o osudu jedinečné plastiky rozhodly pouhé hodiny.
Radostné chvíle spojené s Gutfreundovým dílem jsem zažil až zase roku 1965 a 1966 v Národní galerii coby komisař (dnes se říká kurátor) výstavy Paris-Prague 1906-1930 v Paříži, koncipované jako srovnání českého kubismu s kubismem pařížským, jejž reprezentovaly Picassovy, Braquovy a Derainovy práce ze sbírky Vincence Kramáře. Gutfreund tam byl zastoupen hojně, mimo jiné Kubistickým poprsím, které jsme krátce předtím našli pod střechou bývalého Wenkeova obchodního domu v Jaroměři, skvěle projektovaného Gočárem: vybavuji si živě, jako kdyby to bylo včera, okamžik, kdy jsem tu překrásnou plastiku, zaprášenou v podkrovním šeru, uviděl poprvé. Francouzská veřejnost, i odborná, přijala naši výstavu nanejvýš kladně jako událost prvého řádu, a jestliže dnes již není ve světě pochyb o tom, že Otto Gutfreund byl největší sochař kubismu, pařížská výstava se o to zasloužila měrou podstatnou.
Od oné doby se publikum mohlo o kvalitách Gutfreundova díla přesvědčit na vlastní oči už v mnoha zahraničních městech, naposled na velké mezinárodní výstavě Europa, Europa v Bonnu roku 1994, ale česká veřejnost mimopražská k tomu mnoho příležitostí nemá. O to víc poctěni se cítí pracovníci litoměřické galerie faktem, že mohli hned po rozsáhlé gutfreundovské retrospektivě připravené k otevření Veletržního paláce v Praze uspořádat její zmenšenou reprízu zde. O to víc jsem byl poctěn také já žádostí, abych výstavu připravil a exponáty instaloval. Prožíval jsem pak tuto práci jako událost mimořádně sváteční a nikdy za to nepřestanu být litoměřickým kolegyním a kolegům vděčný. Neboť teprve v přímém styku s milovanými sochami a kresbami, kdy jsem je mohl brát do rukou a dávat je do nejrůznějších sousedství, ukázaly mi všechny své kvality v plném světle a vyjevily vnitřní souvislosti, které jsem si dosud neuvědomoval; doufám, že se mi podařilo upozornit na ně i návštěvníky výstavy. Můj obdiv ke Gutfreundovi přitom stále vzrůstal. Znovu a znovu jsem oceňoval plastickou pregnanci i těch nejmenších soch, například studie Masarykovy pravice, kterou, vyčnívající z rukávu, proměnil sochař v kompozici zcela svébytnou a emocionálně působivou. A při pohledu na studijní, s příkladnou pokorou modelovanou podobiznu T. G. M. jsem nemohl nemyslet na italské terakoty renesanční - tak podivuhodná jsou tam některá místa. Zas a zas jsem se musel v duchu sklánět před opravdovostí, s níž Gutfreund přistupoval ke každé práci, před intenzitou, s níž prožíval každý námět a téma a jež dává všemu zvláštní, někdy jakoby přímo osudovou naléhavost, zas a zas mě uchvacovala hluboká lidskost sochařova celého díla. Obzvlášť mě dojímala jeho pozdní a závěrečná část, například ty ženské, vpravdě múzické postavy, obklopující jako ztělesněné melodie hluchého skladatele na návrhu Smetanova pražského pomníku, jimiž Gutfreund předznamenal tvorbu našeho nejbásnivějšího sochaře Josefa Wagnera: od nynějška bude pro mne Wagnerův, stejně jako Stefanův lyrismus neodmyslitelně spojen s tímto lyrismem Gutfreundovým. Čím dál víc jsem obdivoval také ty strhující obrazy lidských vášní, v něž umělec proměnil sošky rváčů, soupeřů a milenců - sošky s vnitřním, vpravdě dramatickým prostorem, komponované snad ještě důmyslněji než velkolepá Rodina, na niž navazují. Tím dojemněji pak na mne působila Velká nahá žena s rukama v bok, kde Gutfreund - po Degasově vzoru - studoval lidské tělo bez ohledu na psychiku, jako kdyby jí vůbec nebylo, tělo zcela odosobněné, aby o to víc vyniklo, co je v něm obecně přírodní. Naprostou anonymitu postavy podtrhl pak tím, že nevymodeloval obličej. Proto, a také protože stojí na samém konci umělcovy životní cesty, dovolil jsem si ji obrátit přední stranou ke stěně uzavírající poslední výstavní prostoru, aby se stala symbolem umělcova odchodu.
Takto jsem tedy vnímal a prožíval umělcovo dílo a byl bych šťastný, kdyby také vás oslovilo a promlouvalo k vám tak naléhavě i bez citátů sochařových myšlenek, jež je provázely na výstavě pražské. Jsem přesvědčen, že pak i ve vás toto dílo umocní pocit života a posílí vědomí jeho ceny.

Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli...

osoba   narození   poznámka
Zemina Jaromír   4. 4. 1930    

Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli...

osoba   narození   poznámka
Gutfreund Otto   3. 8. 1889    

Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli...

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1996/05/23 - 1996/06/30   Otto Gutfreund: Práce z let 1908-1927, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice (Litoměřice)

Dovolte, abych k projevu, který jste právě vyslechli...

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2010   Via artis, via vitae, Torst, Praha, s. 113-116