Z. Sekal / Skládané obrazy, sochy a schránky

podnázev: www.ceskatelevize.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: ceskatelevize.cz
rok vydání: 2010/09/12
jazyk: český

web: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/100764-recenze-z-sekal-skladane-obrazy-sochy-a-schranky/

poznámka:
-
Decentní, a přitom rozměrově příjemná výstavní síň, kde Ilona Víchová, kterou většina z nás zná z jejího mnohaletého působení v grandiózní Galerii Brno na Veselé ulici, předvádí své organizační, dramaturgické i kurátorské nadání opravdu na jedničku. Po sedmileté české pauze přivítala díla Zbyňka Sekala, který po své emigraci tvořil a žil celých třicet let v nedaleké Vídni.Je až s podivem, jak se Víchové podařilo do drobných prostor galerie vložit části několika souborů vznikajících v odlišných Sekalových tvůrčích obdobích. Chvílemi má divák dokonce pocit, jakoby tvůrce pracoval s touto představou, jak harmonicky celá sestava Sekalových různorodých sdělení působí. Navíc možná o to radostněji, protože se tady vlastně naplňuje často dobře fungující úsloví "z nouze ctnost".
V Brno Gallery CZ se touto výstavou podařilo vytvořit ze stavebních kamenů Sekalova díla naprosto svébytný průzračný objekt, který na straně jedné přesně představuje typické a možná i nejlepší Sekalovy práce, na straně druhé vytváří nové vazby, které jsou k Sekalovu dílu velmi laskavé a nově podněcující.
Návštěvník (už na vernisáži výstavní prostory zaslouženě praskaly ve švech, za vzácné účasti autorovy manželky) tady uvidí na stěnách reprezentační výběr skládaných obrazů, sestavovaných už v šedesátých letech z běžných denních odpadových arterfaktů (dřívka, špalíky, dráty, šrouby, rezavé plíšky), postupně poznamenávaných dalším sekalovsky minimalistickým zpracováním. Vidíme propojování hřebíky, šroubování, rýpání, skvrnění, využívání vlastností chemicky časem devastovaných plechových ploch, vidíme součást našeho běžného denního prostředí. Je extrémně zajímavé, jak bezmála padesát let stará díla absolutně nestárnou a stále hovoří, možná i lépe a obsažněji, nehledě na dobu vzniku.
V prostoru pak navazují sochařské objekty a schránky, kde významnou roli hraje patinovaný bronz a dřevo. Samozřejmě pak také prostor, jeho ohraničení a definování, ve druhém případě pak použití ke zcela jinému předkládání nalézaných předmětů – spíše plastické skládané obrazy, jejichž význam a sdělení se ve 3D kompozici samozřejmě umocňuje a mění.
V úvodním slově i doprovodném textu pak kurátorka interpretuje směřování a význam Sekalovy tvorby poměrně pateticky, dojde až k optice velkého lidského pokolení i nekonečnému času vesmíru. Myslím si, že význam Sekalovy tvorby je nejen výpovědí o člověku i našem snažení a hodnotách, o raciu i nejvyšších hodnotách duchovních, ale také o radosti. Radosti z tvorby, radosti ze života. A ta brněnskou Sekalovu výstavu provází. Opět upozorňuji – nepřehlédnout!