Nenápadná kvalita Jana Rýze

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Prostor Zlín
rok vydání: 2013
počet reprodukcí: 4 b
strana: 38-39
jazyk: český

poznámka:
-
Je to opravdu trochu zvláštní, jak dalece někteří pozoruhodní umělci zůstávají trvale mimo širší pozornost. Na Jana Rýze mě upozornila teprve Blanka Jiráčková při příležitosti jeho nedávné výstavy v pražské Nové síni (22. 5.-2. 6. 2013, Plastily). Ovšem její termín byl tak krátký, že jsme se nakonec rozhodli ho představit v Prostoru Zlín jako neprávem opomíjeného tvůrce, i když jsme skoro přesně vrstevníky. Přitom jeho cesta byla logická, ale na počátku ztížená „kádrovými problémy", takže vysokou školu vystudoval nejprve v Liberci, odbornou strojní a textilní, a teprve na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Hradci Králové… Postupně se evidentně propracovával k osobité problematice, byť možná pomaleji než jeho pražští vrstevníci. Východiskem a „záchranou" před politickými tématy se mu v klíčové době stalo téma sportu - v tom mohl svobodně experimentovat s formovou i barevnou redukcí na několik ploch. Třeba jeho Lyžařka na trávě z roku 1988 evidentně využívá poučení z pozdního kubismu či futurismu, neboť nám může připomenout poučení například z Fernanda Legéra. Přitom Rýz byl také okouzlen abstrakcí šedesátých let, u níž si vážil autenticity autorského gesta, po nichž ovšem nějakou dobu následovala tradičně realistická řešení - ta jej ovšem brzy neuspokojovala jako již výtvarně neaktuální… Proto jeho zaujetí pohybem sportovce, které jej vedlo k prvním autentickým řešením v podobě lapidární, nové stylizaci zvoleného námětu, jenž ovšem brzy překonává novými, mnohem hravějšími, ryze výtvarnými řešeními. Jeho výstavě v pražské Frontě v roce 1996 již ale dominovaly ryze nefigurativní, autonomní řešení v podobě barevných a především hravých komentářů (například Parádivá krychle, 1996 či Znak I ze stejného roku). To jsou zcela autentická řešení, jež již navozují hravé vztahy mezi geometrií a různými zásahy do ní, přitom evidentně vidíme, jak vycházejí z jeho předchozí geometrické redukce…. Samozřejmě Jan Rýz nebyl a nikdy nebude žádný ryzí konstruktivista, kteří stále zachovávají striktnost a přesnost zvoleného pravidla, dřív je to umělec, jenž dál rozehrává volné, hravé vztahy mezi řádem a jeho komentováním.
Kdybychom za každou cenu chtěli hledat nějaké pojmenování, tak bychom uvažovali dřív o autentické konceptuální vztahovosti. Letošní výstava v Nové síni zaujala na první pohled novým materiálem a z něho vznikajícími barevnými „konstrukcemi". Umělec sám je jasně a výstižně označil jako Plastily a sám o nich napsal: „Plastické hmoty se staly nedílnou součástí našeho života, v řadě oborů znamenalo jejich užití i zásadní technický a technologický pokrok. Plasty charakterizují naši dobu, obohacují ji zásadním způsobem materiálově; užitnými vlastnostmi a osobitou krásou. Použití plastu jako výchozího materiálu v současné výtvarné tvorbě se tedy přímo nabízí. Prostorové objekty – plastily vytvářím originální technikou, používající jako základní výrazový prostředek silonové vlákno. Využívám jeho mechanické vlastnosti - pružnost, ohebnost a tvarovou paměť. Plastové korálky navíc přidávají transparentní barevnost a umožňují s barvou pracovat velmi volně, rytmizovat ji a „dávkovat" podle potřeby. Nástěnné objekty mají charakter prostorových reliéfů, jakýchsi partitur a znakových systémů, vázaných na lineární osnovu. Objekty v prostoru jsou často komponovány do kubického nebo rotačního modulu, který vymezuje prostor, v němž se odehrává kresebně působící „příběh" proplétajících se linií. Další kompozice jsou oproštěny od omezujícího tělesového vymezení a jako jakési vegetativní či organické architektury vybíhají do prostoru v rozmanitě variovaných kombinacích.“ Tak autor sám nejlépe charakterizoval své usilování - nejen perfektně popsal zvolené materiály, ale také jejich syntax i její komunikativní působeni. Je to syntax hravá, ale originální a navozující vztahy k jazyku geometrie třeba jako sui generis parafráze partitur. Celá výstava byla na první pohled velice působivá a nová - právě uplatněním nejen dosud v naší výtvarné tvorbě nevídaných materiálů, ale především objevováním jejích autentických výtvarných kvalit. Jan Rýz se tak dopracoval k naprosté autonomii výtvarné tvorby, bezpochyby obohacující naši výtvarnou kulturu vůbec.

Nenápadná kvalita Jana Rýze

osoba	narození	poznámka
Valoch Jiří	6. 9. 1946