Zobrazení Mikuláše Medka

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Zemědělské noviny
rok vydání: 1988
ročník: 44
číslo: 187
strana: 2
jazyk: český

poznámka:
-
Mikuláš Medek se stal ještě za svého života legendou a jeho malířské dílo pojmem. Malířova předčasná smrt v roce 1974 i skutečnost, že jeho poslední výstava se konala v Československu téměř před dvaceti lety přispěly k tomu, že z legendy a pojmu se stal, především pro mladou generaci, mýtus. Každý mýtus je nejen přitažlivý, ale skrývá v sobě i množství možných interpretací. Do jaké míry podnětných, to může ukázat současná výstava v prostorách roudnické galerie, která až do 18. září zpřístupňuje na 70 obrazů z Medkova životního díla.
Medek (1926) jako jeden z mála malířů své generace nepodlehl ani iluzím, ani tlaku doby a zůstal věrný sám sobě, svým kritériím a hodnotám. Jeho malířská tvorba od prvních prenatálních krajin až k „preparovaným" obrazům představuje jakýsi afektivní komentář skutečnosti, je vyjádřením její zázračnosti, humoru i úděsu, vědomí a snu, vnitřního i vnějšího světa.
Až na několik výjimek počátkem 50. let vytváří Medek své obrazy v cyklech. Od prvních nazvaných Svět cibule, Infantilní procházky, přes Akce, Náhlé příhody až po Projektanty věží či závěrečné Pohyblivé hroby, ať uvedeme alespoň některé. Ačkoli každý cyklus jakoby odpovídal určitému tvůrčímu období, které vždy přinášelo některý nový rys, tvoří Medkovo dílo nezvyklou a ojedinělou myšlenkovou i uměleckou jednotu.
Od raných biologických a organických obrazů, zastoupených na výstavě díly z cyklu Svět tykve a Svět cibule, přes své veristicky pojaté obrazy (Magnetická ryba, Hostina I), které jsou vedeny snahou, o co nejadekvátnější zachycení a přenesení vnitřního modelu na plátno a později mnohovýznamných akcí {Senzitivní akce, Křik), reagujících na podněty doby, dospívá podle mého názoru Medek k nejvlastnějšímu pojetí své tvorby i rozvoji imaginativní myšlenky na přelomu 50. a 60. let. Od té doby používá v malbě kombinaci syntetického emailu s olejem, techniku, kterou rozvinul v neobyčejně sugestivní, složitou a bohatou, mnohavrstevnou strukturu.
Samotný obraz se nyní Medkovi stává jakousi citlivou plochou, přes kterou se přehnala událost a zanechala po sobě zprávu o své existenci v soustavě stop a otisků. Pojmové a smyslové chápání se zde umocňuje v nových a nečekaných polohách (Šramoty a ticho na kříži, Náhlá příhoda na hranici 16.200 cm²), aby v dalším období přesunulo svůj akcent na hlubší pojetí jak konkrétní iracionality, tak básnické metamorfózy. Medkova tvorba v těchto letech neztrácí živel kritické konfliktnosti a síla jeho imaginace nic ze své ironie, agresivity a černého humoru (V lednu zblednu II, Zobrazení pohledu na hladového svatého). Spíše naopak.
Koncem 60. let charakterizuje Medkovo dílo vedle řady mnohovýznamných „portrétů“ cyklus Projektanti věží a s nimi i další proměna tvůrčího postupu. Vlastní malířský proces přestává být smyslem díla a stává se prostředkem k vyjádření myšlenky, v níž symbol zastupuje jev, část celek, obraz existenci. Malířovo dílo se uzavírá v nemoci a v jejím vyčerpávajícím překonávání, v nemožnosti širší názorové a galerijní konfrontace cyklem Andělů a čtyřmi obrazy Pohyblivých hrobů.
Celá Medkova tvorba je zcela výjimečným, osobitým a jak dokazuje i současná výstava nikoli pomíjivým svědectvím, které obohatilo historii surrealismu, prohloubilo jeho samotnou myšlenku o nové rozměry a polohy zneklidňující poesie, příliš konkrétní a syrové, než aby byla jen povrchním komentářem dané doby. Jako celek se stala téměř adekvátní ilustrací jeho vlastní myšlenky o tom, že „modem! umělec svět nepopisuje, ale ve své poesii jej dělá".

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení