Vzpomínky na M.M. / Remembering Mikuláš Medek

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Medek - Koblasa
rok vydání: 1999
strana: 5
jazyk: anglický, český

poznámka:
-
Po smrti mého manžela před dvěma lety se stala zvláštní věc - začaly se mi velmi intensivně vybavovat vzpomínky na „mé mrtvé", na mámu na tátu. Přesto však jsou to útržky, z kterých asi budu zbytek života skládat nikdy nedokončený obraz.
Vyrůstala jsem mezi obrazy - přímo v pokoji na nábřeží Legií, kde táta maloval. Celé mé dětství bylo prosyceno vůní terpentýnu, dodnes mě tato vůně vrací o mnoho let zpět. V polovině padesátých let, kdy vznikaly velké figurální obrazy, jsme všechny vehementně přesvědčovala „že lidé se mají malovat pouze modří a červení". Většina těchto obrazů byla malována vaječnou temperou a já se vždy těšila na mytí štětců - byla to pro mě velmi zábavná hra, kdy jsme s tátou mydlili štětce a táta maloval na zrcadlo a všude po koupelně legrační obrázky. V této době se táta živil i návrhy na knižní obálky, které většinou dělal formou koláže - připravil si různé barevně zpracované papíry a z nich pak vystřihoval a lepil. Často mě do této „práce" zapojil a společně jsme skládali čarodějnice, zvířata a různé postavy, s kterými jsem si pak hrála. Takto vzniklé ilustrace vznikaly v době „ Her", cyklu obrazů z konce padesátých let, kde se objevuje figura holčičky s rozevlátými vlasy ve tvaru trnů - tak jak jsme je stříhali z papíru. Tento motiv se pak objevuje na mnoha obrazech ve všech obdobích tátovy tvorby.
Táta moc rád a moc dobře vařil - pořádali jsme doma pro přátele třeba „Husí hody", kterých se účastňoval taky Honza Koblasa. Někdy jsem měla na návštěvy vztek - bylo jich mnoho a pobývaly u nás dlouho do noci, myslím, že stejné pocity měl můj táta a jeho bratr Ivan z návštěv u jejich otce, Rudolfa Medka.
V létě jsme jezdili do Českého Šternberku, kde dědeček postavil před válkou dům a kde prováděl Jirka Paukert na hradě a vymýšlel si spoustu velmi zábavných historek o ukrytých pokladech a o obléhání hradu husity. V té době se myslím začalo rozvíjet celoživotní přátelství mého otce s Jiřím Paukertem-Kuběnou, které vyvrcholilo ve spoluprácí při modernizací kostela v Jedovnici. Počátkem 70 let, kdy už byl táta velmi nemocný a pracoval na cyklu s názvem „Pohyblivé hroby", si spíše korespondovali a Jirka ho stále zval k sobě na Hřbitov-Bítov, kam se teď konečně dostane prostřednictvím svých obrazů.
5.5.1999

Vzpomínky na M.M. / Remembering Mikuláš Medek

Vzpomínky na M.M. / Remembering Mikuláš Medek